Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
v březnu
Drahý příteli!
Píši Vám z umírajícího města. Mé kněžské povolání s sebou nese i to, že jsem již nejednomu člověku stál po boku v jeho poslední hodince. Vždy mě silně dojímala a vždy znovu zaujala tato úloha, při níž dochází ke zvláštnímu spojení s umírajícím, který, jak se říká, vypouští ducha a nikdy jsem jí plně nepřivykl a vždy mě vybízela k zpytování svědomí. Nikdy bych si však nebyl pomyslel, že mnou ještě více otřese skonávání celé pospolitosti. Je známu, že nejhlouběji námi otřádá utrpení jednotlivce a při jeho zmnoženém opakování člověk otupí. Naše schopnost soucitu nás tak chrání před sebou samými.
Ale Praha! Mám ještě před očima onen zlatistý podzim tohoto města, naplněný magickým kouzlem čarodějného císaře. Jako v křišťálové kouli se v ní zrcadlila celá Svatá římská říše německého národa, která se mi jevila jako uskutečnění božího království na zemi. Já , samozřejmě jsem zavázán sát na straně protireformace, ale v tomto městě věd a umění bylo pravidlem vyřizovat věroučné spory argumentací a debatou, nikoli mocí.Cožpak by se nedalo to neblahé dědictví blbého Luthera a chladně vypočítavého Kalvína přemoci trpělivým poučováním? Ale v Praze je to dnes jiné. Po tom by se Vám mělo stýskat jako mně. Plody dozrály. Ale Rudolfovo sesazení nám zabránilo svézt úrodu.
A pak to nové pražské jaro! S příchodem mladého královského páru vyrazila a opět rozkvetla semínka tolerance. Byla to jen dojímavá chiméra, kterou pohltila mlhavá noc. Nyní město sténá v katovském sevření.
Proč mě tak souží onen smrtelný zápas města a až ve druhé řadě myslím na lidi? Protože se obtížili vinou a pokračují v tom nadále. Což nezavřeli brány před prchajícími vojáky, kteří přece za město krváceli a mohli se dál ve městě bránit? Zdaleka nebylo vše ztraceno. Což podle nezradili falckého kurfiřta, kterého sem tak úpěnlivě zvali? Nechybělo mnoho a byli by ho vydali přímo císaři, aby si tím vyhandlovali jisté výhody. Blázni! Pilně vydali město císaři, kterého měli hnát svinským krokem! Jen protože si od něj slibovali milost! Ale Ferdinand nezná ani právo ani slitování. Ještě poznají, co to znamená ponížit slabocha posedlého touhou po moci.
Praha vypouští ducha, protože utuchl veškerý duchovní život. Přísné stíhání všech nekatolíků, jejich vypovídání a zabavování jejich majetku ruší veškeré tradice a ničí samou hospodářskou podstatu blahobytu města. Domy sice ještě stojí, ale pomalu se mění v trosky a v jejich sklepích slídí špiclové a udavači.Všudy se šíří jako dusivé výpary hanebnost. Dozvěděl jsem se důvěrně věci, které netřeba ani tajit. Mí katoličtí známí spřádají plány na hrozivou, nepředstavitelnou pomstu, jako by už tak nebylo dost neštěstí. Marně jste přivolával , příteli, do Prahy jaro nového věku. Od té doby, co z Prahy vyhnali jejího "Zimního krále", se nás zima nepustí. Musíte si tedy asi najít jiné místo, k němuž upnete své stesky po domově.
ze Slezska v dubnu
Nemohu, nesmím, nechci již více mlčet! Což se zhořelecký děkan držel svého slova, že mne ani mou rodinu nebude pronásledovat, když nechám psaní s pokojem? Porušil svůj slavnostní slib a pokračoval se svými kletbami a urážkami, až si lidé na ulicích na nás ukazovali prstem. Právě včas mu kalvinisté na pár měsíců ve Zhořelci zavřeli jeho nevymáchanou hubu. Ale co se museli opět stáhnout, dává mi znovu pocítit svou ďábelskou nenávist, jako bych ji přivolával. Věrnost a víra v těchto časech již nic neplatí. Leč přece děkuji faráři Gregoriu Richterovi, jenž se bude muset zodpovídat před vyšším soudcem. Konečně otevřel ústa mně, který jsem je měl strachem sevřená. Pomohl vytáhnout stavidla, jež hradila dorážející příval mé duše, že byt se jím musil zalknout. Nyní proudí inkoust tak rychle, že opisovači mají co dělat, aby se mnou drželi krok. A sám se divím, kolik známých i neznámých přátel, zblízka i z dáli, se kterými bych si raději popovídal ve skrytu, mi odpovídá. Přijměte má slova jako můj hlas! V hlase zaznívá živoucí poselství a zapsané slovo je jen jeho odleskem. Už se mi smějí, že nyní obchoduji se slovy. A to mám dále obchodovat s přízí, když se zlo stává pomalu všemocné? Zlo je kladivem tepajícím v zájmu dobra! V dnešní době je slovo vyřčené beze strachu potřebnější nežli příze. A sám jezdím tam, kam posílám svá slova, pokud to ještě jde, aby má slova dohonila konec tam, kam mě volá bezradnost. Jen pochopte správně svou mateřskou řeč. Naleznete v ní stejně hluboký základ jako v hebrejštině a latině, jakkoli se učení nad ní povyšují jako pyšná nevěsta. Jejich umění se však nyní chýlí ke svému konci. Laik, jenž vysvobodil svého ducha, porozumí nakonec více, nežli vědí ti nejbystřejší doctores. Beztoho nenajdete knihu, jež by vás více zasvětila do božské moudrosti, než když vyjdete na rozkvetlou louku. Tam uzříte, procítíte a okusíte podivuhodnou boží sílu, i když toto je jen podobenství.
Přišel jsem přes Roudnici, Žatec a Slaný a všude jsem viděl, jak tam zuřila válka. Skoro by člověk musel dát za pravdu Paulu Kaymovi, který předpovídá konec tohoto světa a navíc pro něj určil přesně rok, který už není daleko. Některá místa doopravdy úplně zanikla. O kousek dál však nebylo po ničem ani památky. Možná že, kdyby zanikla celá země, ten, kdo počítá hvězdy, by to ani nezaznamenal. Svět ale nemůže zaniknout, poněvadž nemůže zaniknout Bůh. Tento svět je jeden veliký, nepochopitelný div. Ne takový, jaký by někdo způsobil - působí se sám. Otcova přirozenost se proto hotoví ke stvoření, aby velikým divem stále projevovala své bytí. Není proto jeden Bůh pro svět svatosti a jiný Bůh temného světa, již by spolu soupeřili. Nejsou dva Bohové, je jeden jediný Bůh. Je sám vším bytím. Když pohlédneme na viditelný svět s jeho bytostmi a pohlédneme na život stvoření, nalezneme v něm podobenství neviditelného duchovního světa, jež se ve viditelném světě skryto jako duše v těle, a uvidíme díky němu, že je skrytý Bůh je všemu blízko prostupuje skrze vše, ale přesto je před viditelným světem zcela skryt. Pán Bůh totiž podivuhodně jakoby ve hře a nade vší rozumnost pořádá své dílo.
Kaym chce nejprve rozbít všechny církve. I v tom by se s ním dalo souhlasit. Boží domy, z nichž prská na vše strany zuřivost, se stávají rouhavými stavbami. Z církve se stal hříšný Babylón. Jaké je to dnes křesťanství jen podle huby a jména ! Ó temná noci! Kde zůstalo pravé křesťanství? Je z něj zchátralá nevěstka, jež se poddá každému mocipánovi. Kde je její láska? Proměnila se v měď, ocel a železo. Kde jekřesťanský život, jenž se umrtvuje v Kristově jménu? Podle čeho se dnes křesťané poznají? Čím se liší od Turků a pohanů? Je nutno otevřeně říci, že církve jsou nový Babylón. Ale je možno činit, co činí Babylón?
Církev je lidské dílo. Bůh na ní nemá větší účast, nežli na všem ostatním z lidského světa. Byla snaha církev reformovat, ale byla vydána všanc sporům theologů. Ti církev zničí dříve, nežli to učiní někdo jiný. Bratři růžového kříže činí správně, když vybízejí ke generální reformaci celého světa. Ale lidé je špatně chápou, když tím rozumí generální reformaci církve, jakkoli by byla potřebná. Musí jít o generální reformaci člověka. Bratři pro to našli příměr, který jsem si dal přeložit z latiny: V Bohu jsme zrozeni, v Kristu umíráme a ve Svatém duchu znovu povstáváme.
Tím se chce říci: Adam se musel stát člověkem, čímž se od něj odpoutala Eva a nastala neustálá touha po znovusjednocení. V Kristu se člověk stává opět Adamem a androgynním. Všichni musíme usilovat o znovuzrození v Kristu. Adam, Eva a Kristus nejsou totiž nic než podobenství. To k vám mluvím jakožto philosophus prostých lidí, jenž neovládá zdobnou řeč. Vše jsem to všakviděl. Když budete u Pavla a Jana číst o "starém" a "novém" člověku, neměli byste mi rozumět tak, jako by to byl můj starý člověk, živoucí svatý nebo anděl. Ne, tovaryši, ten sedí se všemi lidmi v domě hněvu a smrti a je stálým božím nepřítelem, vězícím ve svých hříších a své špatnosti jako všichni lidé a je plný vad. Měli byste však vědět, že vězí ve stálém úzkostném kvasu a rád by se z hněvu a špatnosti vymanil, ale nemůže. Je totiž jako celý příbytek tohoto světa, kde spolu stále zápasí láska a hněv, a tak se stále u velké úzkosti rodí nové tělo. Tak tomu totiž musí být, chceš-li se zrodit znovu. Jinak žádný člověk znovuzrození nedosáhne.
Znovuzrození v Bohu je totiž jako ohnivý žár. Tento ohnivý žár je zjevení života a božské lásky, skrze nějž se rozněcuje jednota a zesiluje až k ohnivému působení boží síly. Tato podstata se proro nazývá Mysterium Magnum, nebo chaos, z něhož povstává dobro a zlo jakožto světlo a temnota, život a smrt, blaženost a zatracení, neboť je podstatou duší a andělů i všech věčných tvorů, dobrých i zlých, podstatou nebes i pekla i viditelného světa se vším, co v něm je; to vše spočívá v jediném základu. Stejně jako s obrazem ve stromě, dříve než jej umělec vyřeže a zformuje, tak se ani o duchovním světě nedá říci, že by se počal, ale od věků vyzařuje z chaosu a temnota jej nepojala, jako jsou spolu v jednotě den a noc, ale přesto jsou dvojím.
Poslyš nyní, co volá rozum: Sem s Písmem a literou! To však je jen vnější litera a ta nestačí k poznání, jakkoli je vůdcem do podstaty. V člověku se musí zjevit živá litera, což je boží samostatně pronesené slovo a vlastní bytí, v němž je boží duch sám tím, kdo čte a zjevuje. Vše napsané je Signatura. Signatura spočívá v esenci a je jakoby loutnou, jež tiše visí na zdi. Je němá a bez rozumu. Jakmile ale člověk udeří do strun, porozumí utváření, jakým způsobem a v jakém složení byla zchystána a v jakém hlase je jí třeba naslouchat. Tak i veškerá příroda je ve svém utváření němou bytostí. Je jako připravená loutna, na niž hraje boží vůle. Jaké struny se dotkne, ta se rozezvučí podle své povahy. Je to boží dchnutí, co se ozývá a projevuje svou sílu v řeči.
A tak se boží slovo biblí nevyčerpalo, ani od té doby nepřestalo hovořit k lidem. Každá kniha, včetně Bible, může být jen počátkem, jehož koncem je vnitřní hlas. Litera je nástroj, polnice. Patří k ní správný zvuk, i váš, jenž se shodne s dozvukem v liteře. A vy, boží děti, se právě tak musíte nejprve sladit s Bohem a ne s oním světským pánem. Neboť jak často musíte sloužit bezbožným pánům a národům, a považují vás za nevolníky, jak tomu dnes často bývá. Myslete při tom, že i tím sloužíte Bohu, neboť jste božím nástrojem. Když mocný donutí chudáka k službě a učiní z něj nevolníka, činí tak svéprávně. Ale kdo vládne svéprávně, je bezbožník a bude podle božího řádu potrestán. Proč bojujete, vy knížata, o země, města a vesnice? Co si jménem Kristovým osobujete právo na zemi, na níž byste měli být knížaty a služebníky z božího ustanovení? Jste na zemi svými vlastními pány a činíte vše, čeho si žádá vaše vůle, takže nečiníte, co žádá vůle boží. Jestliže ti, kdo se chtějí nazývat křesťany, vedou války, nečiní to jako křesťané, ale jako pohané. Neboť proč se vůbec válčí? Pro bohatství tohoto světa. A Kristus přece řekl, že jeho království není z tohoto světa. Království jeho dětí je tedy v něm a není z tohoto světa. Ale vy bydlíte ve svém království, jež se nedá vybojovat mečem a nerozstřílí je kanóny.
Člověk je malý svět z velkého a má v sobě kvalitu velkého světa. A čím bohatěji ji rozvine, tím více se do ní vrací. Ať proto nikdo neokouní a nevyhlíží novou dobu. Již se zrodila. Komu padni, tomu padni. Kdo bdí, uvidí to, ale kdo spí, neuvidí nic. Čas již se zjevil a brzy bude ještě zjevnější. Kdo bdí, vidí ho. Vězte, že v severních temnostech rozkvete lilie!—
Řím: Nástupcem papeže Pavla V., který zemřel 28.januarii ve věku 69 let, a papežskému stolci vládl od roku 1605, a nejvyšším pastýřem církve zvolilo kardinálské kolegium Allesandra Ludovisiho. Nazývá se nyní Řehořem XV. Nový papež dal na srozuměnou, že si přeje důslednější stíhání čarodějnic. Císaři Ferdinandu II. klade v osobním poselství doručeném páterem Hyacintem na srdce, aby pokračoval ve válce s kacíři a dokonale již vyplenil tyto zhoubné nepřátele Svaté matky církve. Podobná poselství vyslal též do Madridu stran vzbouřeneckého Nizozemí a do Paříže stran Hugenotů.
Madrid: Španělský král Filip III. podlehl 31.martii ve věku 43 let mohutné horečce provázené zarděnkami. Vládl od roku 1598, přenechával však vládní záležitosti svému oblíbenci, vévodovi z Lermy, který však nakonec upadl roku 1618 v nemilost. Král, od mládí neduživý a trýzněný vyrážkou, byl nemírným jedlíkem. Jeho následníku, králi Filipu IV je teprve 17 let. Prý je mírný a zbožný. To tedy znamená, že je zcela pod vlivem svého komorníka hraběte de Olivares.
Mohuč: Delegáti protestantské Unie se 1.aprilis dohodli a svolili k rozpuštění svého vojska. Vyjednávali proto s Markýzem Spinolou o uznání své neutrality. Má se i za to, že španělské oddíly vyklidí Falc. Může k tomu však dojít i z toho důvodu, že 9.dubna po devíti letech vyprší příměří mezi Španělskem a Generálními státy. Očekává se, že válka mezi Španělskem a odpadlými nizozemskými provinciemi bude pokračovat. Unie ovšem prakticky přestala existovat.
předchozí část: andresius.pise.cz/...
nácledující část: andresius.pise.cz/...