Andresius | Dopis 216 - 217

216. dopis
Friedrich Grick, Norimberk
Johannu Faulhaberovi v Ulmu

červen

Ctěný Mistře, prosím Vás pěkně, jestli nejste vy pravým rosikruciánem, tedy nikdy žádného nebylo. Muž, který již před léty veřejně prohlásil , že umí vyrábět zlato, muž, který se ujal pekaře Noeho Kolba obdařeného prorockým duchem a musel za to zaplatit dokonce vězením, jenž čte ve hvězdách jako jiní v Bibli, leč věří jim více, jenž dokáže svět vyložit v číslech, nežli to jiní dokáží slovy, kdo tedy, nežli takový by měl býti rosikruciánem? Z disputace, jež se nyní všude rozpoutala mocněji, než za Lutherových časů, se z hloubi srdce těším a též se jí účastním - pod různými jmény a ty vystupuji jednou zuřivě proti rosikruciánům, jindy pak se jich zdám zastávat. Velice mě baví takhle šťourat v křoví a pozorovat, co všechno odtud se strachem vylézá, nebo dokonce v panice prchá. I kdyby z toho již ničeho nebylo, nežli líné samolibé Němce probudit a popohnat, bylo by na tom dosti. Jest však se stále více obávat, že budou držáni za vzbouřence. Já pak soudím, že jim skutečně na srdci leží generální reformace ducha, z níž pak vše další plynout bude. Němci pak nemohou své spásy hledati u francouzského ani anglického krále, tím méně u španělského, jakkoli ji nenalezli u císaře Matyáše, jenž tak výrazně na jedné, totiž katolické straně stojí. Toho jsem mínění, že Rudolf byl poslední císař, který byl s říší vnitřně spojen, byť se mu pod rukama rozpadala. Kdybychom jen takového císaře měli, nebylo by třeba revolucí...

217. dopis
Andreas Libavius, Coburg
Johannu Stariciovi v Lübecku

červenec

Vážený kolego, pokud Vás takto mohu nazývat a pokud Vás tento dopis zastihne, neboť se mi zdá, že svůj život vedete spíše na cestách, čímž jistě máte možnost mnohé spatřit a uslyšet, avšak Váš názor musím rozhodně odmítnout. Mohu se sice snad vynášet určitými poznatky v oblasti alchymie, ale s rosikruciány, kteří způsobili tolik hluku, nemám vůbec nic společného. Mám tyto osoby za potřeštěné paracelsisty a pansofisty, jejichž spisy je třeba spálit, nejlépe i s jejich autory. Jejich magie a kabala se nedají sloučit s křesťanskou vírou. To stačí, aby se od jejich mysli každý odpovědný člověk odvrátil s pohrdáním. Takové generální reformace nemáme vskutku potřebí. A to se již udávají léta, kdy má nastat - 1622, 1623, 1624 nebo 1625. Tak přesně určitě nenastane. Ale co všechno vlastně prorokují? Nejprve to byl konec světa, teď to má být velká světová proměna. Jak jen mohou šířit mezi lidmi takové přísliby a přitom zůstávat ve skrytu? Musí vyjít na světlo, aby je bylo možné odhalit coby nepravé proroky. A navíc to není nic nového. Kdyby nebylo Paracelsa, nemohli by nyní vzniknout tihle bratří a arabští a maurští kouzelníci by stěží své blouznivce vysílali do Germánie. K čemu je nám shoda s Mohamedány? K čemu nám bude moudrost, kterou údajně vlastnil Adam? Rosikruciánská filosofie je talmudická, kabalistická, magická, astronomická, chiromantická, signatická, nekromantická a veskrze ďábelská. To že má být Adamův lapis philosophorum? Křesťanské učení to všechno již dávno předstihlo.
Famu i Confessio jsem, milý pane, přečetl velmi bedlivě. A nedal jsem se zmýlit ani oceněním, jemuž se v druhém spisů těší Bible. Neboť se přitom cudně mlčí o tom, zda se má Bible vykládat ve smyslu kalvinistickém, novokřtěneckém, papeženeckém, nebo snad podle chuti kohokoli. Svou víru nemůže nikdo zakládat současně na Bibli a spisek z Fezu, nebo tajemné "Liber Mundus". Kdyby platila všechny rosikruciánská zaslíbení, člověk by věděl tolik, co Bůh. To však nemůže být a nemáme si toho ani přáti. Ani svým prorokům se nezjevil Bůh úplně. Jest možná nějaké tajné učení, vyhrazené nečetným. Tak tomu vždy bývalo, a moudrost kněží a vládců spočívá právě v tom nedopustit, aby lidé věděli vše. Neboť ústrojí lidského ducha nebylo stvořeno u všech stejně. Co jeden snadno pojme, je u druhého přes míru, co jednoho činí duchovním, jiného zaprodá peklu. Je velmi neodpovědné, chtějí-li Rosikruciáni vylíti ducha na všechny a tím zreformovat lidstvo. Již jejich mistr Paracelsus rozlišoval mezi magií božskou, přirozenou a ďábelskou. Kdo ale vysvětlí lidem tento rozdíl? Což již takto se nedrží více pochybných magických praktik, nežli pravé víry? Rosikruciáni chtějí vzbudit mínění, že pravá "magie" spočívá ve správném výkladu vztahů mikrokosmu a makrokosmu. To by se pak mohli stát mágy všichni lidé. Ale tím ze světa nezmizí rozdíl mezi pravou a nepravou magií. A což jsem neviděli už tolik pravých i falešných rosikruciánů? Vězte tedy, ani jejich magie ani jejich kabala je neuchrání před tím, aby byli vytaženi ze své skrýše a pak se celé to zjevení rychle rozplyne!...

Nové Noviny

O čem den ze dne docházejí rozličné zprávy

Augšpurk: Poté co loňského roku byl se ztrátou 586 000 zlatých zlikvidován bankovní a obchodní dům Welserů, zkrachovala letos i světoznámá rodinná firma Fuggerů. Ztráta se odhaduje na 8 miliónů zlatých.

Vídeň: Jeho Veličenstvo císař předal v dědičné léno knížeti Thurn Taxisovi veškeré provozování poštovní činnosti v Říši.

Brusel: S obzvláštní slávou byl letos slaven pradávný svátek Ommeganckfest ke cti blahoslavené Panny Marie. Arcivévodkyni Isabelu při tom oslavovali jako královnu. Oslav se zúčastnili i protestanté, kteří za jejího společného místodržitelství s arcivévodou Albrechtem již nejsou nijak pronásledováni.

Řím: Jezuitský řád, který je dnes rozšířen prakticky všude, čítá podle nejnovějších údajů 15112 členů v dvaapadesáti provinciích.

Ženeva: Ve městě řádí mor, jenž decimuje obyvatele. Někteří v tom spatřují kletbu seslanou na kalvínské kacíře. Ženevané doufají, že dostanou mor pod kontrolu prostřednictvím pálení čarodějnic.

Neapol: V Neapoli zemřel slavný medicus Giambattista della Porta, který platil i za velkého mága. Založil Společnost k probádání tajemství přírody, kterou ovšem papež zase poručil rozpustit.

Hamburk: Poprvé byli v německé věznici trestanci využiti k práci. Posadili je tam ke stavům a každodenně musí zhotovit určité množství látky.

Stockholm: Švédský král Gustav II. Adolf se nyní osobně účastní tažení do Ruska; se silným vojskem oblehl město Pskov.

Madrid: Poeta Miguel de Cervantes Saavedra vydal druhý díl Dona Quijota. A celé Španělsko se opět směje rytíři smutné postavy. 

předchozí část:                                 andresius.pise.cz/...

následující část:                               andresius.pise.cz/...