Andresius | Renovamini Spiritu (Dom XIX post Trinitatem, Q 83)

Renovamini Spiritu
(Dom XIX post Trinitatem, Q 83)

Byli jste obnoveni ve svém duchu, který se latinsky nazývá mens,  to jest mysl. To říká svatý Pavel.

A Augustin zase říká, že současně s nejvyšší části duše, jež se nazývá Mens čili mysl, utvořil Bůh bytostnou sílu, kterou mistři nazývají účelem nebo schránou božských forem, nebo jejich obrazů. A tuto sílu postavil Bůh na roveň duši vylitím svého Božství, z něhož vlil všem útěchu své božské podstaty v Synu a v Duchu při rozlišení osob, takže paměť v duši vlévá onen drahocenný obraz silám duše. A jestliže nyní duše touto silou prokazuje svou  obrazivost a vytváří tím andělský obraz a obraz sama sebe -je to její nedostatečnost. Jestliže zobrazuje Boha jakožto Boha, nebo jaký je ve svém obraze nebo doopravdy - je to její nedostatek. Když však se odloučí ode všech duševních obrazů a zrcadlí v sobě jen jedno jediné, nalezne čirá podstata duše prosté beztvaré bytí božské jednoty, což je nadbytostné bytí, a trpně spočine  v sobě. Ejhle div divoucí, jaká je do vznešená trpnost, že podstata duše nestrpí nic, než prostou jednotu boží.

a svatý Pavel tedy říká: Byli jste obnoveni na duchu.  Veškeré stvoření mimo Boha se obnovuje, ale na Boha se to nevztahuje, ale jen věčnost. Ale pozor, co je věčnost? Věčnost je taková vlastnost, že   bytí a jeho mladost jsou jedno a totéž, ježto kdyby věčnost nebyla věčná bez možnosti obnovování, vůbec by nebyla. A te´d pravím: Novost je vlastností andělů, to jest  podle dalšího zjevení; neboť anděl nezná budoucí věci leč natolik, jak mu je Bůh zjeví. Duše se obnova také týká - nakolik se nazývá duší, ježto se duší nazývá proto, že dává život tělu a je formou těla. A také se jí týká obnova, protože se nazývá duchem. A duchem se nazývá proto, že je odloučena od zde a nyní i ode vší přirozenosti. Ale kdyžtě je obrazem božím a jako Bůh je bezejmenná, netýká se jí žádná novost ani obnova, leč jen věčnost - jako v Bohu.

A nyní hleďte! Bůh je beze jména, poněvadž o něm nikdo nemůže nic říci ani pochopit. O tom říká jeden pohanský mudřec: Cokoli chápeme nebo vyslovujeme o prvních věcech, to jsme my sami, neboť prvotní věc je ta, co je nade vší řeč a rozumění. Takže když řeknu: "Bůh je dobrý", není to pravda, ale spíše já jsem dobrý, Bůh není dobrý. A řeknu více: Já jsem lepší než Bůh. Je-li totiž něco dobré, může být ještě lepší, co může být lepší, může být nejlepší. Ale Bůh není dobrý tak, že by ho bylo možno učinit lepším. A ježto se nemůže stát lepším, nemůže se ani stát nejlepším, protože všechno toto trojí- dobré, lepší i nejlepší -  je od Boha velice vzdáleno, ježto On je nade vším. A když řeknu: Bůh je moudrý", není to pravda. Já jsem moudřejší než On. A když řeknu: Bůh je bytí - není to pravda. Je nad proměnlivým bytím a nad jsoucí nicotou. O tom mluví svatý Augustin: To nejkrásnější, co může  člověk říci o Bohu, je, když bude mlčet o bohatství jeho niterné moudrosti; proto mlč a netlachej o Bohu, poněvadž tím, co o něm budeš říkat, lžeš a pácháš hřích. CHceš-li tedy být bez hříchu a být dokonalý, nehovoř o Bohu. O Bohu nic nepochopíš, poněvadž Bůh je nade vše chápání. Jeden mistr říká: Kdybych měl Boha, kterému bych mohl rozumět, nechtěl bych ho mít za Boha. Ale když o něm poznáš něco, co není, tím , co bys o něm pochopil, bys upadl v nevědomost a z nevědomosti bys upadl ve zvířeckost, poněvadž co je na stvoření nerozumné, je zvířecké. A nechceš-li se stát zvířetem, nesmýšlej nijak o nevýslovném Bohu.

Ach, jak jen to udělám? Musíš se úplně a z hloubi vzdát tvého jáství a rozplynout se v jeho bytosti a veškeré tvoje Ty a jeho Jeho se zcela sjednotit v jediné Já, a to ta, že jím budeš navěky chápat jeho nevzniklou jsoucnost a bezejmennou nicotu.

A tak svatý Pavel říká: Budete obnoveni na duchu. Jestliže chceme být obnoveni na duchu, musí všech šest duševních sil - ony dvě nejvyšší i ony dvě nejnižší - mít zlatý prstýnek, pozlacený božskou láskou. A hle! Nejnižší síly jsou tři. První se nazývá uměřenost , rationalis, a na té budeš mít zlatý prstýnek. To znamená, že tvou uměřenost bude na bezčasé věky ozařovat božské světlo. Druhou silou je hněvivost, irascibilis. A na té budeš mít zlatý prstýnek, to jest pokoj. Proč? Protože dokud v pokoji, potud v Bohu. A třetí síla se nazývá žádost, concupuiscibilis, a na té budeš mít zlatý prstýnek, to jest dostatek a míru,aby ti stačilo veškeré stvoření, jež je podřízen Bohu; ale Boha se nikdy nenasytíš, protože Boha se nemůžeš ani nikdy nasytit: Čím více máš Boha, tím více po něm toužíš. Kdyby to totiž mohl Bůh stačit, a pominula by tvoje žádost po Bohu, nebyl by Bůh Bohem.

Ale také na vyšších silách musíš mít zlatý prstýnek. Vyšší síly jsou také tři. První je síla uchovávající,  memoria. A tato síle se přirovnává k Otci v Trojici A na té budeš mít zlatý prstýnek, to jest vytrvalost - abys věčné dokázal u sebe podržet.

Druhá síla se nazývá chápáním, intellectus. Tato síla se přirovnává k Synu. A na ní budeš mít také zlatý prstýnek, to jest poznání, abys Boha vždy poznával. a jak? Budeš ho poznávat bez obrazu a připodobnění, bezprostředně. Mám-li Ho ale bezprostředně poznat, musím se do značné míry u sebe stát Jím a On mnou. A pravím více: Bůh se mi musí přizpůsobit a já jemu ještě více, až po úplné sjednocení, takže ono On a ono Já se stanou a budou jedním a ve své jsoucnosti budou mít navěky jediný účinek, poněvadž takové  On a Já , totiž Bůh a duše, je k mnohému prospěchu. Ale jediné "zde" a jediné "teď" toto já s oním On nikdy nemůže mít společné.

Třetí se nazývá vůle, voluntas.  A tato síla se přirovnává ke Svatému Duchu. A na té budeš mít zlatý prstýnek, to jest lásku, abys Boha miloval. Ale máš Boha milovat bez zalíbení, to jest jen proto, že je lásky hoden, neboť Bůh není libý. Je nade vši lásku a zalíbení. Jak tedy mám Boha milovat? Neduchovně, to jest, aby tvá duše byla neduchovní a zbavila se vší duchovnosti, protože vůle tvé duše je duchu podobná - a má tedy obraz; a poněvadž má obraz, má i prostředek  vůle je tím prostředkem, a tak nemá jednotu ani sjednocenost. a poněvadž nemá sjednocenost, nemilovala Boha správně, poněvadž pravé milování je trpným sjednocením. Proto má být tvá duše odduševnělá a zůstat bez  ducha. Jestliže miluješ Boha, že je Bohem, že je duchem, že je osobou a obrazem - to vše musí pryč. Máš ho milovat, že je Jediný: neBůh, neosoba, neobraz, ba spíše že je čiré a jasné Jedno, oddělené ode vší dvojnosti. a do tohoto Jedna se máme navěky pohroužit; z nicoty v Nicotu.

K tomu nám pomoz Bůh. Amen