Andresius | Domine rex omnipotens (středa po 2.neděli postní)

Domine rex omnipotens in dicione tua cuncta sunt posita

kázání na středu po druhé postní neděli

"Domine rex omnipotens in dicione tua cuncta sunt posita"[1] Panování a moc spočívá v dvojím: ve svobodě a ve vlastnictví různého zboží a krásných věcí, kterých člvoěk v pokoji užívá. Co je svoboda? Filosof říká: Ta věc je volná a svobodná, kterána ničem nezávisí a naníž také nezávisí nic jiného. Proto nemůže být svbobodné nic, než prvotní věc, jež je příčinou příčin.

K panování tedy patří to, aby člověk měl tyto dvě věci - svobodu a množství různého zboží a krásných věcí v pokoji. Bůh je zdrojem veškerého dobra ve všem, proto ho vlastníme ve všem. Když je něco v Bohu, je pak v tom všem. A když řekneme, že má lásku nebo vůli nebo moudrost, je to on, také tím je, kdyžtě je Bůh.

Tudíž Bůh není ničím - jako by kdysi by něčím a pak už ne.[2] U Boha není žádného dříve a potom.Nic má svůj následek . jeho následkem je něco.. Ale ještě před ničím je Bůh, protože byl dříve než nicota; a následkem ničeho je něco. Bůh tedy nemá předchůdce ani následníka.. Ejhle příčina všeho, jež tona sama v sobě v nezřeném světle, jímž je On sám! Bůh je světlo a ono se prýští v něm samém v tiché skrytosti. Je světlem sjednoceným, jež je zároveň bytností sama sebe, takže sebe sama chápe a poznává A poznání věčného světla je "světlem ze světle", tedy osobou Syna.

Otec vyřkl slovo - a to byl jeho Syn. A v tom jediném slově vyřkl zároveň vše. Slovo Otcovo není nic jiného než jeho poznání a uchopení sama sebe. A poznání Otce není nic jiného než Syn a on poznává toto poznání, a tak i poznání poznává, že je tím symým, co poznává, tedy "světlem ze světla. Jan[3]:Bůh vyřkl slovo, jež bylo věčným pochopením sebe sama, a byl to jeho Syn. A tím jediným poznáním poznává všechno a poznávaje je to zároveň tvoří z nicoty. Proto na něm samém závisí. Ale že bylo věčné, byl jím sám, když v Bohu není co by nebylo Bůh, protože Bůh nemá k sobě druhého rovného. Proto je světlem i veškeré stvoření, protože bylo uchopeno a koncipováno ve světle. Proto z něj tryskají všechny věci jako světlo, jež má zjevit světlo skyrté. Viz Jakub: Omne datum optimum...[4]

Tudíž je třeba prokázat, že je vše jedním světlem, jež vzešlo z Otce, aby zjevilo jeho skrytost. Tedy když bylo vše vyzářeným světlem, tak také je vše světlem, jež se má jednou navrátit, pokud se odtud (od svého počátku) svou svobodnou vůlí neodvrátí.Ej, blaze těm, kdo zůstanou stálí bez mnohostranné rozlišenosti, jaké světlo a jaká milost se jim zjeví! Když nejvyšší dobro je je duši uděleno tak, že je nepojme bez takového prostředku, o němž  říká Dionysius, že že je světlem a milostí, jež osvěcují chápání duše.

A co je chápání? Že člověk chápe každou věc takovou, jaká je, bez deformace a je si jí jist beze vší pochyby. Dionysius: Musíte se odpoutat ode všeho a přiznat se k nejvyššímu dobru, jímž je Bůh. 

A co máme pochopit o Bohu? Že je síla. A měli bychom se tedy usebrat, aby v nás mohla působit ta jediná síla. Je také dobro, jež vede všechny věci k jejich vlastnímu dobru, jímž je on sám, ale přesto zůstává sám stát nepohnut; je také naprostá jednota, a číms sám sjednocenější a oproštěnější, tím lépe chápeš onu jednotu. Ano, měli bychom se opravdu stát prostými, to jest měli bychom být oproštěni ode všech věcí i od sebe sama a jemu svěřit všechny své smysly a všechny síly a aktivity své duše, až na jedinou nejvyšší sílu - chápání: ta nakonec spojí Boha s Bohem. Tek přizpůsobí sobě to, co je mu zcela nepodobné a nerovné a připojí to k sobě. A tak ho ona pochopí a zamiluje si Ho a přizná se k němu.