Andresius | Mé potulky severočeským krajem II (Z Hrobu dál...

začátek článku je na adrese: andresius.pise.cz/...

Hrob

je jedno z řetízku městeček, která vroubí jižní úpatí Krušných Hor, a jimiž jsou (od západu na východ) - Jiřetín, Litvínov, Osek, Háj, Hrob, Dubí a Krupka; úplně na západě pak Jirkov, který však prakticky splývá s Chomutovem a na východě pak se dostáváme do těsné blízkosti Ústí nad Labem a Krušné Hory tam tuším už přecházejí v tzv. Děčínský sněžník.

Hrob je poměrně hezké městečko; samozřejmě, poznamenané celkovou severočeskou atmosférou, tudíž hodně silnic, určitá neuzavřenost a neuspořádanost, ale uchovalo si své malé náměstíčko a s (katolickým) kostelem malým zámečkem a protireformačními památkami v podobě katolických sousoší. Proč  tento konfesní charakter tak zdůrazňuji? Protože ta největší cennost leží od vlastního městského jadérka kousek na severovýchod a je jím zřícený kostel, vlastně jen vykopané základy kostela, které, protože byly vykopány v určité hloubce tvoří trošku dojem malého amfiteátru, kostela, o kterém by se dalo tvrdit, že způsobil třicetiletou válku. Ano, i průměrní znalci historie vědí, že to byly právě evangelické kostely v Broumově a Hrobu, které dali jejich patronátní páni – opati z Broumova a Oseka, svým evangelickým poddaným zavřít (zde v Hrobu dokonce s asistencí vojska; hornické obyvatelstvo Hrobu bylo takřka výlučně protestantského vyznání) a podnítili tím protestantské pány vedené hrabětem Thurnem, aby přikročili k akci, které se poté začalo říkat třetí pražská defenestrace. Místo samo bylo po dlouhou dobu zcela zapomenuté a objeven byl tento kostel až na sklonku devatenáctého století. Nedlouho poté byl postaven na východním okraji hrobu nádherný, velký protestantský kostel z černého kamene, působící díky tomu černému kameni romanticky a trochu i hrůzostrašně, ve velmi dekorativním stylu jistě poplatném saské/německé secesi. Stavby byla financována ze Saska a nepochybně sloužil po těch několik let od jeho postavení do vzniku republiky německým věřícím. Po druhé světové válce se dostal tento svatostánek do rukou Československé církve, ale jeho současný stav není dobrý. Stěžuje s na to i informační tabule u kostela umístěná, postavená tuším městem, nebo snad památkovou péčí, takže to vzbuzuje otázku: Je Československá církev husitská ještě dnes natolik československá , čili nacionální, a tak málo husitská, potažmo protestantská, aby si nevážila památky význačné pro celé dějiny protestantismu? Anebo za to může jen všeobecný rozklad a neschopnost? Obdobný kostel v takřka sousedním Duchcově funguje a dokonce jsou tam nějací průvodci, kteří vybírají vstupné a pouštějí na věž. Ještě bych chtěl říci, že na tomto místě jsem zalitoval , že nefotím, respektive nemám vybavení, které by aspoň mému mobilu umožnilo uchovat aspoň jakýs takýs obrázek tohoto místa (a třeba je zprostředkovat i čtenářům tohoto textu). Působí totiž opravdu sugestivně. Tak snad to budete třeba  moci najít aspoň na Google Earth.

Zmínil jsem v předchozím odstavci celou řadu městeček; z nich jsem kromě Hrobu byl zatím jenom  krátce v Litvínově (viz výše) a v Krupce.

Krupka

splývá nyní se sousedním Bohosudovem v jakési dvojměstí, a protože to pohltilo ještě několik sousedních vesnic a průmyslovou zástavbou se natáhlo směrem na jich k nádraží na hlavní trati, které je nyní také jediným "přístavištěm" pro cestu do Krupky, neboť severněji ležící a centrem Bohosudova i Krupky procházející tzv. Kozí dráha (Oldřichov u Duchcova – Děčín) je nyní už beznadějně zavřená a těleso dráhy utěšeně zarůstá, vytváří celek docela slušnou aglomeraci. Navíc na kraj Teplic (které zase pohltily již sousední Dubí) je to odtud také co by kamenem dohodil (si kilometr a půl). Severní Čechy jsou prostě hustě zalidněné.

Krupka je typické krušnohorské hornické městečko, jakož saský ráz ani nelze skrýt, zčásti již vemknuté do horského údolí, se třemi bělostnými pozdně gotickými kostely neb kaplemi a hradem. Dále samozřejmě náměstím a radnicí a sloupem (nedávno ho vyvrátil nějaký bujarý náklaďák, ale už se opravuje)a ostatními běžnými městskými atributy. Ovšem ze všeho toho, co jsem vyjmenoval je přístupný jenom hrad, a to proto, že to je zřícenina – sice dost velká a s poměrně velkou masou zachovaného zdiva prozrazující jeho bývalý značný rozsah, a sídlí na ní restaurace, což je kšeft a ten by zavírat byla škoda, ne? A to jsem byl v Krupce uprostřed léta, tedy ve vrcholné turistické sezóně. Ještě je taky v Krupce nějaké hasičské muzeum, či co. Krčí se hned vedle nádherného, velikého gotického děkanského kostela, ale klíče tam od kostela nemají a netuší , kdo by je mohl mít. Na kostelech není jediná zmínka o bohoslužbách,prohlídkách či jiném jejich využití. Všechny jsou (aspoň zevně) opravené a přímo září, jen u prostředního, menšího kostelíka na rozcestí neznámé dedikace (vypadá jako špitální, mohl(a) by to tedy být Johanniskirche), si nejsem, zcela jist stavem vnitřního vybavení.

Největší, děkanský kostel na poněkud stísněném ale krásném náměstí je architektonicky pozoruhodný: Pozdně gotická loď s stejně vysokým presbytářem – více se z vnějšku poznat nedá, nebo díky nedostatku místa k němu na horním i dolním konci přiléhají další domy. Uchovala se na něm – kupodivu! – pamětní deska jistého německého očního  lékaře a profesora medicíny  umístěná sem za války, takže člověk tak úplně neví v jakém vztahu k tehdejším mocipánům zmíněný pan profesor byl. Když však vystoupáme na protější hradní návrší, objeví se při pohledu shůry ještě další, příčná loď, z náměstí pohledu zcela skrytá a rovněž gotická. Musí to být podivuhodný vnitřní prostor, ale zdá se , že v severních Čechách o takovéhle věci nikdo nejeví zájem: "Opravíme to, poněvadž na to máme v rozpočtu z evropských fondů položku, a vyfotíme to a dáme na internet, udělá nám to hezký imidž. Ale nějaké prohlídky? To bysme museli platit průvodce, či co, a kdo o to vůbec stojí." V Krupce je také dokonce informační centurm – aspoň podle nápisu  - ale je rovněž pusté beze známky o jakýchkoli provozních hodinách. Nuže – vysvětlete si to, jak umíte.

Nepatrně informací získá pocestný alespoň o překrásném (hřbitovním) kostele svaté Anny, který se vypíná na takovém malém ostrohu, takže je zdaleka od Bohosudovské strany vidět, a to protože se právě (z evropských fondů :-D) opravuje. Má v něm být údajně překrásná sklípková klenba a je to doopravdy příjemné, proteplené místo. Silný duchovní kontrast vůči jedinému kostelnímu komplexu, který je v tomto dvojměstí provozu, Bohosudovské bazilice. Ta je otevřená a konají se tam i poutě. Já tam zažil mohutnou lužickosrbskou pouť, ale místo na mně působilo zoufale. Je to klasické poutní místo, Mariánské, a systematicky budované již od předbělohorských dob jako opora protireformační ideologie. (Podobným způsobem byla také už v předbělohorské době zneužita  "nalezením" tzv, paládia Stará Boleslav, ale ta díky duchovnímu fundamentu, který v ní skutečně je, se nedala tak snadno zlomit a uchovala si své duchovní poklady. Takže Bohosudovská bazilika je barokní ratejna s ohromným oltáři, snad ne úplně nevkusnými, ale jako celek působí depresivně. Okolo je poutnický ambit s tuším jen pěti (rozhodně lichý počet) kaplemi, které opět tradičně jsou dedikacemi různých sousedních měst nebo šlechticů. Kunsthistoricky asi zajímavé,ale ze všech těch kaplí kouká prvoplánová rekatolizační ideologie jako šídlo z pytle; všude nějaký ten zázračný obrázek, nebo obrácení zpupného luterána... Ve vedlejší budově je Bohosudovské biskupské gymnázium, které Jezuité, kteří zde kupodivu i při své nečetnosti opět působí na jednom z mála svých bývalých míst, udržují jen se značnými těžkostmi. A vlastně se ani nedivím. Nejsem apriorním nepřítelem církevních škol; jsou-li vedeny s dostatečnou velkomyslností, mohou svým studentům otevřít kulturní obzory, které jinak nejsou běžně dostupné. Avšak zde v tomto kraji? Jaký může být zájem místních lidí na nějaké kultuře, natožpak ještě katolicky zabarvené? Zdejší mládež včetně té nejvelkoměštější, ústecké má jediný zájem: prosadit se a vydělat peníze. Sdostatek jsem se s nimi najezdil vlaky a autobusy, abych to z jejich vzájemných hovorů poznal.

Ale abych Bohosudov zcela nepomluvil – mají tam hned u kostela velice příjemnou cukrárnu.

Severní Čechy jsou skutečně velmi hustě zalidněné – viděli jsme před chvílí, že Krupka splývá s několika sousedními sídly. S Teplicemi, velikým to stále městem, Krupka/Bohosudov na rozdíl od sousedního Dubí zatím nesplynula, ale je to z ní tam, co by kamenem dohodil Zamiřme tedy právě tam.

Teplice

byly skoro až do začátku devatenáctého století maličkým poddanským městečkem, podléhajícím místnímu (prastarému, ale též malému) ženskému klášteru , tuším Benediktinského řádu. (nestihl jsem ho v Teplicích zatím navštívit L ).Pak ale náhle prosluly coby lázně (lázeňství prožívalo od barokní doby trvalý vzestup a bylo v oné době velmi populární – nejprve v šlechtických kruzích, v devatenáctém století postupně i mezi měšťany), takže v nich dokonce Beethoven premiéroval jednu ze svých symfonií. I dnes tam působí orchestr, a také tam třeba vznikl barokní soubor Musica Florea, ale abych pravdu řekl, ani po těch jsem v Teplicích žádné stopy nenašel – nebyl jsem zřejmě na těch správných místech.

Zdali se Teplice honosí lázeňskou slávou oprávněně, nedokážu posoudit; co vím, žádná "Teplická voda" se běžně na trhu ani v lékárnách nedostane, na rozdíl od v sousedství "čepované" Bílinské kyselky. Rozhodně se však na lázeňskou tradici snaží navazovat. Sám jsem – trochu nedopatřením- do nich přibyl napoprvé na otvírací den lázeňské sezóny, což byl strašlivý, po celém centru a hlavně v parcích se rozlézající Strassenfest, před nímž a jeho hlukem nebylo úniku. Ono asi mají "lázeňská" města k něčemu podobnému sklon: musel jsem projíždět Karlovými Vary v době, kdy se tam konal filmový festival a bylo to skoro stejně hrozné – akorát toho kraválu na ulicích bylo míň.

Abychom ale pochopili současné Teplice, musíme si uvědomit, čím město prošlo právě v těch dvou minulých stoletích. U pouhého lázeňství totiž nezůstalo, ale město se stalo v průběhu 19.století jedním z největších industriálních centrech v oblasti. Takže všude rostou ohromné fabriky (některé v blízkém okolí ještě pracují) šíří se typická ,městská zástavba, spíše německého stylu, která převrstvuje i původní městské centrum, rostou nové čtvrtě, staví se kostely, ohromná synagoga (ta už dnes není, nepřežila Němce a válku, čímž krásně uvolnila prostor pro dnešní developery a na velice výhodném místě, na výšince, takřka uprostřed města!). Mnoho z onoho velkokapitálu, který do Teplic tolik investoval, bylo právě židovského. To jsem se dozvěděl na výstavě věnované židovským Teplicím – jak příhodně – ve vyprázdněném a  opuštěném, jak jinak, bývalém luteránském, cihlovém kostele, který stál a stále stojí na výšince hned vedle synagogy. Možná se sem průmysl koncentroval i proto, že v bezprostředním sousedství města nebyly (a nejsou) žádné doly a nehrozilo tudíž, že by musily být podniky kvůli pokračování těžby brzy zbourány, přitom však město leží v oblasti těžby a s přísunem uhlí , především po hlavní tepně uhelné dopravy v 19. století , Ústecko-Teplické dráze, nebyl sebemenší problém.  Nepochybně se během 19.století staly Teplice z (víceméně internacionálního, francouzskou kulturou nasáknutého) lázeňského městečka německým (nebo německo-židovským) industriálním velkoměstem. Tentýž charakter si samozřejmě udržely ještě za první republiky. Připomíná ho třeba velice honosná hala hlavního teplického nádraží, které je jinak prťavé a pro dopravní účely i dnes nedostačující, pročež při sebemenší výluce zpožďuje všechny vlaky od Ústí po Cheb; je vymalovaná secesními sgrafity a má – považte – krytý "kočárový" příjezd, což je vymoženost, kterou je jinak vidět jen u pražského Rudolfina (a zřejmě tam byla instalována  ne kvůli umělcům, jimž patří Rudolfinum  dnes, ale kvůli poslancům, jimž patřilo za Rakouska).

Z toho, co jsem právě napsal, tuší už asi každý, co se s Teplicemi stalo po válce. Odsun, pochopitelně. Nevím a nedokáži si ani představit, jak vypadalo město po něm, ale muselo to být strašné. Do vakua vzniklého odsunem se pochopitelně stahovaly nejslabší a nejpochybnější vrstvy obyvatelstva a na tom se i v nejnovější době mnoho nezměnilo. Dnes jsou městské činžáky teplického centra obývány rodinami převážně romskými, asijskými , ukrajinskými i českými a všem je společný nízký sociální a kulturní standard, ovšem s jednou výjimkou – Teplice si oblíbily v nejnovější době, bůhvíproč, také bohaté arabské rodiny, takže některé části lázeňské zóny přímo překypují nápisy v arabštině a obchody orientovanými na tuto specifickou klientelu. Rohlík v neděli v Teplicích prakticky nedostanete. "hallal food" však ano, a na automatech si ovšem také zahrát můžete.

Ještě jsem však Teplice pořádně nepopsal. Není to úplně snadné; jednak je to město velké, a já ho neprošel zdaleka celé, jednak je poněkud nepřehledné. Rozkládá se na několika návrších (a vyplňuje pochopitelně také údolí mezi nimi). V údolíčku říčky Bystřice se pak nalézá většina lázeňských domů a na ně navazujících parků. Zbytek centra pak tvoří zmíněná městská zástavba, ovšem nikterak pravoúhlá - ulice na sebe v Teplicích navazují v nejroztodivnějších úhlech – a v jiných částech města jsou pak i velké a krásné vily. A ani Teplicím nechybí věnec okolních sídlišť. To všechno (a ještě sousední Dubí, Řetenice a pár dalších lokalit) spojuje městská doprava, jejíž páteří jsou v Teplicích (stejně jako v dalších severočeských městech – Ústí a Chomutově) trolejbusy. Mám ale pocit, že udržovat trolejbusovou síť se dnešní politice města moc nechce, a bývají tedy v mnohých úsecích nahrazovány autobusy.

Tím je můj popis severních Čech prakticky u konce. Dále na východ od Teplic se rozkládá rozsáhlá městská aglomerace krajského Ústí, které jsem ovšemže navštívil a dokonce navštěvoval skoro pravidelně, ale přesto si ho zatím netroufám popsat: Je to obrovský spletenec především fabrik, s vymizelým městským centrem- okolo starobylého gotického halového kostela se rozkládá obchodní mall, hlavní náměstí modernizované asi už komunisty, před hlavním nádražím(které je také prťavé 5 dopravních kolejí a jedem malý šturcík na mašinu!, nicméně provozu do mnoha směrů kupodivu stačí – jistěže pouze osobnímu, mohutné proudy nákladní dopravy zachycuje především Ústí-západ a Ústí sever, částečně i Ústí-Střekov na druhém břehu Labe.) pietní metr kolejí z bývalé tramvaje! (Skoro by člověk řekl, že tramvaje byly symbolem německé civilizovanosti a kultury!). Sídelní kaše lemovaná bílými sídlišti a dominovaná krásnou Mariánskou skálou hned nad nádražím a hradem Střekov (s restaurací Wagner! J)  na druhém břehu Labe kousek proti proudu. Ovšem pod Střekovem další hrůza: tzv. Masarykova zdymadla (což znamená postavená Čechy po první válce), v podstatě malá přehrada. Jinak spousta krásných vil (evidentně německé provenience) a ohyzdných domů české poválečné provenience. Ale to je jen první dojem, Ústí jsem zdaleka celé neprošel.

Mezi Ústím a Teplicemi je ještě malé městečko Chabařovice, kde jsem zatím také nebyl; je to město historické, podle mapy i s jistým malým muzeem, dnes však kupodivu hůře dostupné: Standardním nádražím vybudovaným za komunistů na tzv. Chabařovické přeložce (odklonu trati, již by jinak přerušil ohromný důl Milada, který schramstnul mj. i historickou lokalitu bojiště bitvy u Ústí z husitských dob), dnes vlaky osobní dopravy jen projíždějí, nestaví ani osobáky. Proč, je mi záhadou.

K popisu severních Čech by jistě patřil i popis Děčína, nepochybně zajímavého města s velkým zámkem a dokonce divadlem, které nemá stagionovitý charakter, ten jsem ale zatím navštívil také jen letmo. Ústí , Chabařovice a Děčín, i ostatní místa, o kterých jsme se zmínil dříve, a jež jsem dosud nenavštívil ponechávám spolu s popisem východní části Středohoří (např. Úštěka) do "dalšího dílu" tohoto putování, kterého se ovšem také nemusíte dočkat; kdoví kde budu letos v létě....

váš  andresius