Andresius | Intravit Iesus in templum(út po 1.ned. postní,Q1)

Intravit Iesus in templum et coepit eicere vendentes et ementes'

Kázání na úterý po 1. neděli postní (Q1)

Ve svatém evangeliu čteme, že náš Pán vešel do chrámu a jal se vyhazovat ty, co tam kupovali a prodávali, a jiným řekl – co tam měli holuby a mnoho podobného: "Dejte to pryč, běžte s tím ven."

Proč počal Ježíš vyhazovat ty, co tam kupovali a prodávali a poručil odnést [své zboží] i těm, co tam měli holuby? Nemínil tím nic jiného, než že chtěl mít chrám volný, úplně jako by řekl: Mám právo na tento chrám a chci v něm být sám a panovat v něm. Co se tím říká? Tento chrám, v němž chce Bůh mocně vládnout podle své vůle, je lidská duše, kteroužto tak případně stvořil a utvořil podle sebe, jak čteme, že náš Pán řekl: "Učiňme člověka podle našeho obrazu a k naší podobě." A tak to také učinil. Vytvořil v sobě lidskou duši tak, že v nebesích ani na zemi není žádný tvor z těch, co Bůh tak podivuhodně stvořil, jenž by mu byl tak roven, než jedině člověk. Proto chce také mít Bůh onen chrám prázdný, aby v něm nebylo ničeho než on sám. a to je proto, že se mu v tomto chrámě velice zalíbilo, že je mu tak podoben a pro něho vystrojen, kdykoli v něm je.

A teď hleďte! Kdo byli ti prodávající a kupující, a kdo jsou to nyní? Dávejte dobrý pozor! Teď nebudu vůbec kázat o nikom, než o dobrých lidech. Ale tentokrát ukáži, kdo byli ti kupci a kdo jsou to nyní, kdo tak kupují a prodávají stále tak činí, ty které náš Pán vykázal a vyhnal. Stále tak činí se všemi těmi, kteří v tomto chrámě kupují a prodávají,; neponechá tam ani jediného takového. Tihle kupci, to jsou ti, kdo se chrání těžkého hříchu a rádi by byli dobří a konají dobré skutky ke chvále boží, totiž posty, bdění, modlitby, a co je ještě jiných dobrých skutků, a činí tak proto, aby jim Pán za to něco dal, nebo aby jim Bůh za to učinil něco, co je jim milé; to jsou ti kupci.

Je těžké pochopit, že chtějí tak dávat něco za něco a chtějí tak kupčit s naším Pánem. A při tom obchodu jsou podvedeni. Neboť i kdyby vše, co mají a vše, co mohou vykonat pro Boha a úplně se nasadili pro Boha, přesto by jím Bůh nebyl nic dlužen a nebyl by povinen pro něj cokoli vykonat ani jim cokoli dát, kdyby tak nechtěl učinit sám rád a nezištně. Neboť čím jsou, tím jsou díky Bohu, a co mají, to mají od Boha a ne díky sobě. Proto jim Bůh není za jejich skutky a dary ničím zavázán, co by jim nechtěl rád učinit ze své milosti a ne pro jejichskutky ani za jejich dary, neboť nic nedávají ze svého, ani nic nekonají ze sebe sama, jak říká sám Kristus: "Beze mne nemůžete nic učinit." Jsou opravdu tupí a blázniví lidé, kdo chtějí takto s Bohem kupčit a poznávají pravdu jen maličko anebo vůbec. Pro to je náš Pán vymrskal a vyhnal ze chrámu. Světlo a temnota spolu navzájem neobstojí, Bůj je sám v sobě pravda a světlo. Když Bůh přide do tohoto chrámu, vyžene ven nevědomost, to je temnotu a zjeví sám sebe ve světle a v pravdě. Proto jakmile je poznána pravda, jsou kupčíci pryč, neboť pravda nechce žádné kupčení.

Bůh nejde za svým ve všech svých činech je volný a svobodný  a koná z čisté lásky. A tak jedná také člověk, který je s Bohem sjednocen; také zůstává nevázaný a svobodný ve všem svém konání a koná je jen Bohu k chvále a nehledá svého prospěchu; a Bůh působí v něm.

A povím více: pokud jen člověk dává ve svém konání přednost svému záměru přede vším tím, co Bůh může či chce dát, je jako oni kupci. Chceš-li se úplně osvobodit od kupčení, aby tě Bůh ponechal ve svém chrámě, měl bys vše, co zmůžeš svými činy, činit čistě jen Bohu k chvále a oprostit se ode všeho nesvobodného, neboť je vše nesvobodné, co je zde nebo tam. Proto nebudeš také po ničem toužit. A když tak učiníš, budou tvé skutky božské a duchovní, a pak budou všichni kupčíci již nadobro z chrámu vyhnáni a Bůh bude v něm samojediný, neboť tehdy člověk neusiluje o nic než o Boha. Hleďte, aby byl váš chrám takto prost kupčení. Vždyť člověk, jenž neusiluje než o Boha a jeho čest, je opravdu ve všech svých skutcích svobodný a volný ode všeho kupčení a nejde mu o jeho záměry, stejně jako je Bůh volný a svobodný ve všem svém konání , jenž si také nehledí svého vlastního prospěchu.

A také jsem řekl, že náš Pán pověděl lidem, kteří tam vystavovali holuby: "Dejte to pryč, běžte s tím ven." Tyhle lidi nevyhnal, ani je příliš nenapomenul, ale promluvil k nim dobrotivě: "Dejte to pryč.", jako by chtěl říci: "To není špatné, přesto je to překážkou čisté pravdě. Tihle lidé jsou ti dobří lidé, kteří konají své skutky čistě pro Boha a nehledí si svého prospěchu; přesto však je konají určitým způsobem – v čase a do počtu, s ohledem na dříve a potom. A těmito svými činy si překáží v dosažení té nejlepší pravdy, zatímco by měli být volní a svobodní, jako je náš Pán Ježíš Kristus volný a svobodný, neustále mimo čas v téže důstojnosti dokonale plozen a rozen znova svým nebeským Otcem v neustálé chvále otcovské vznešenosti. A takový by měl stále být i člověk, jenž chce přijmout nejvyšší pravdu a v ní žít bez nějakého dříve a potom, bez překážky ve všem díle a bez rozumových obrazů, volný a svobodný a v tomto okamžiku přijmout božský dar a zrodit se znovu bez překážky v témž světle a vděčnou chválou našeho pána Ježíše Krista. A tím budou pryč holubi, to jest předmětnost a specifikovanost jednání, které jsou přesto dobré pokud v nich člověk nevyhledává vlastní prospěch. Proto řekl náš Pán dobrotivě: "Dejte to pryč, běžte s tím ven."; jako by totiž chtěl říci: Je to dobré, ale působí to obtíže.

A když bude tvůj chrám již takto oproštěný ode všech překážek, tedy konkrétnosti a nevědomosti, prohlédne a zazáří v jasu a kráse nade vše, co Bůh stvořil a mezi vším, co stvořil, že se v něm nebude zrcadlit nic než sám nestvořený Bůh. A na pravdu pravdoucí – tomuto chrámu se také nevyrovná nikdo, než sám nestvořený Bůh. Cokoli je nižšího než andělé, se tomuto chrámu nevyrovná. Jen ti nejvyšší andělé se taktak a ne úplně vyrovnají tomuto chrámu vznešené duše, jen určitou měrou, a to v poznání a v lásce. Ale jim je stanovena hranice, přes kterou nemohou. Ale duše může [pokračovat] dále. Kdyby byla duše člověka, který ještě žije v tomto čase, rovna tomu nejvyššímu andělu, přesto by tento člověk mohl dospět ve své svobodné vůli nesmírně výše nad anděla, v neměřitelném, nepočitatelném teď, tedy bez způsobu a nad veškerý andělský způsob i nad veškerý stvořený rozum. A Bůh, jenž je sám nestvořený a volný, je jí proto jediný roven v její volnosti, ovšem nikoli v nestvořenosti, poněvadž ona je stvořená. Když duše přijde do nesmíšeného světla, je již ve své nicotné nicotě tak vzdálena čemukoli stvořenému z nicoty, že už nijak a ničím ze své vlastní síly se nemůže vrátit do stvořeného cosi. A Bůh ve své nestvořenosti na sebe bere její nicotu a vydržuje  a vyživuje ji svou jsoucností. Duše se odvážila stát se ničím a nemůže sama ze sebe opět dospět k sobě, pokud se od sebe opravdu odloučila, než ji podpoří Bůh. A tak tomu musí být. Ježto jako jsem řekl: "Ježíš vešel do chrámu a jal se vyhazovat ty, co tam kupovali a prodávali, a jiným řekl – co tam měli holuby a mnoho podobného: "Dejte to pryč, běžte s tím ven."

A teď hleďte, mám tu takové slůvko: "Ježíš vešel" a "počal říkat jiným: Dejte to pryč!" Hleďte: nebyl tam nikdo kromě Ježíše a on počal v chrámě mluvit. To ovšem vězte, že bude-li v chrámě – to je v duši - mluvit někdo jiný než Ježíš sám, Ježíš zmlkne, neboť není doma a není doma v té duši, když ona tam hostí nějaké cizince, s nimiž rozpráví. Má-li však Ježíš promluvit v duši, musí být sama a musí sama mlčet, má-li zaslechnout Ježíše, jak mluví. Aj tedy vejde a počne mluvt. A co Ježíš říká? Říká, že je. A co pak je? Je Otcovo Slovo. Právě v onom slově vyslovuje Otec sám sebe i veškerou božskou přirozenost, co Bůh je, tak že ji pozná a pozná tedy, co je. A poněvadž je dokonalý ve svém poznání i ve své moci, je také dokonalý ve své řeči. A když vysloví Slovo, vyjádří sám sebe a i všechny věci v jiné osobě, jíž dá tutéž přirozenost, jakou má sám, a týmž Slovem vyjádří a vytvoří všechny rozumné duchy, kteří jsou rovni tomu Slovu v obraze, který je v nich; podle toho, nakolik vyzařuje, ovšem podle toho jak je každý sám v sobě, není dokonale onomu Slovu roven. Lépe: Dostali možnost milostí téhož Slova obdržet rovnost, a totéž Slovo, jak je samo v sobě , jež vyřkl Otec spolu se vší, co v něm jest.

A od té doby, co je Bůh vyřkl, co tedy říká Ježíš v duši? Jak jsem řekl: Otec vyslovuje Slovo a mluví v tom Slově a jinak nic, a Ježíš mluví v duši. A způsob jeho řeči je ten, že zjevuje sebe a vše, co v něm Otec vyslovil, podle toho, jak to ten který duch může přijmout.

A zjevuje s nezměrnou silou Otcovu vládu v duchu. A když duch tuto sílu v Synu a skrze Syna přijme, stává se v každém ohledu také silný, že je rovnomocný ve vší ctnosti a ve vší dokonalé čirosti, že mu již není milo ani líto nic z toho, co Bůh stvořil časného a nemůže člověku uškodit, jestliže zůstane pevně stát v božské síle, vůči níž je vše ostatní malé a nic proti ní nezmůže.

Druhým způsobem se Ježíš zjevuje v duši svojí nesmírnou moudrostí, jíž je on sám; moudrostí, jíž Otec ve vší své otcovské vyvýšenosti poznává sám sebe i ono Slovo, jež je jeho vlastní moudrostí, i vše , co je v něm; to vše je jedno. A když se tato moudrost spojí s duší, jsou jí najednou odňaty veškeré pochyby a omyly i veškerá temnota a je přesazena do čirého jasného světla, jímž je Bůh sám, jak praví prorok: Pane, v tvém světle pozná člověk světlo. Tu prostřednictvím božím bude Bůh poznán v duši; a ona v této moudrosti pozná sama sebe i veškerenstvo a ta moudrost ji pronikne a skrze samu sebe pozná; a touž moudrostí pozná i otcovskou vládu v mnohočetné plodnosti a podstatnou skutečnost v prosté jednoduchosti, bez jakéhokoli rozlišování.

To se Ježíš zjevuje v [této] nezměrné sladkosti a rozdílí v přemíře bohatství a sladkosti všem vnímavým srdcím prýštivou, přetékavě bujnou o občerstvující sílu Svatého Ducha. A kdykoli se Ježíš v tomto bohatství a v této sladkosti zjevuje a s duší sjednocuje, i duše v tomto bohatství a v této sladkosti mocně vchází do sebe a vychází z milosti ze sebe a nad sebe i nade všechno beprostředně do prapočátku. A vnější člověk je pak poslušen vnitřního a s umrtvenými smysly ve stálém míru a v neustále službě Bohu.

Aby k nám takto Ježíš přišel a vstoupil v nás a vyvrhl nás ven, odstranil veškeré překážky a sjednotil nás tak, jak je i on jeden Bůh spolu s Otcem a Svatým Duchem, abychom se tak s ním spojili u věčném životě, nám pomoz Bůh. Amen.