Spiritus domini replevit orbem terrarum (sv.Ducha)

Spiritus domini replevit orbem terrarum

Kázání na den svatodušní [Q 47]

Duch páně naplnil okruh zemský.
Jeden mistr praví, že veškerá stvoření na sobě nesou známku svého božského původu a božské přirozenosti, od níž pocházejí, a to v tom, že chtějí působit jako ona božská přirozenost, od níž pocházejí. Tvorstvo pochází od Boha dvojím způsobem. Za prvé podle svého kořene - jako když kořen vytváří strom. A za druhé po způsobu společenství.
Hleďte, takový, dvojaký je výron božské přirozenosti. Jedním je to, jak vyplývá Syn z otce - a to se děje po způsobu zrodu. Druhým je to, jak Svatý Duch vše spojuje ve společenství. Tam dochází k plynutí lásky Otce a Syna - a to je Svatý Duch; v něm se totiž oba milují. Hleďte, veškeré stvoření dosvědčuje, že takto vzešlo z božské přirozenosti a nese na sobě toho důkaz ve svém působení.
O tom hovoří jeden řecký mistr, že Bůh veškeré stvoření drží jakoby v ohradě, aby jednalo podle jeho příkladu. Proto také veškeré stvoření ze sebe vždy vydává to nejlepší, co dokáže. Příroda by nechtěla stvořit jen syna, ale kdyby mohla, i Otce. A kdyby mohla příroda tvořit mimo čas, neměla by žádné náhodné chyby. O tom hovoří jeden řecký mistr: Protože přirozenost působí podřízena místu a času, existuje rozdíl mezi Otcem a Synem.
Jeden mistr říká, že tesař, který staví dům, ho má už v představě v sobě, a kdyby bylo dřevo sdostatek podřízeno jeho vůli, byl by hotov tak rychle, jak by chtěl; a kdybychom odečetli hmotu, nebylo by už jiného rozdílu mezi výrobcem a jeho okamžitým výrobkem. A hleďte - to v Bohu není, poněvadž v něm není místo ani čas; proto je takové dvojí v Bohu jedno a není rozdílu mezi emanací a emanovaností.
Duch Páně. Proč mu říkáme "Pán"? Protože nás naplňuje. A proč duch? Protože nás s ním sjednocuje.
Panování se prokazuje třemi věcmi. Za prvé, kdo panuje, je bohatý.
A bohatý je ten, kdo má vše bez jakéhokoli nedostatku. Jsem člověk a jsem bohatý; ale nejsem ještě proto druhým člověkem. A i kdybych byl všemi lidmi zároveň, přesto bych nebyl andělem. A kdybych byl andělem a člověkem zároveň, nebyl bych všemi anděly zároveň. Proto neexistuje žádný jedinec doopravdy bohatý, bohatý je jen Bůh , který v sobě prostě obsahuje vše.
A proto také může stále dávat - to je druhá stránka bohatství. Jeden mistr praví, že se Bůh sám dává všemu stvoření k mání, aby si ho každý dopřál, kolik chce. Říkám, že Bůh se mi nabízí více, nežli tomu nejvyššímu andělu, a kdybych byl tak připraven jako onen, dostal bych více. Již jsem vám víckrát říkal, že si Bůh navěky podržel právo zachovat se tak, jak se mu zlíbí.
Třetím momentem bohatství je, že člověk dává bez ohledu, zda se mu to vrátí; když někdo něco dává pro něco, takový člověk není doopravdy bohatý. A boží bohatství je také vidět na tom, že své dary dává darmo. O tom hovoří i prorok: Ty jsi můj Bůh, ježto nepožaduješ mého zboží.

Jen takový je opravdu "Pán" a "Duch".
Říkám, že je Duch; a naše blaženost spočívá v tom, aby nás se sebou sjednotil. To nejvznešenější, co Bůh ve tvorech působí, je bytí. Můj otec mi sice dal mou povahu, nedal mi ale bytí - to dělá pouze Bůh. Proto také vše, co je, má intelektuální radost ze svého bytí. Hleďte, jak jsem vám již jednou řekl a vy jste to dobře nepochopili: Jidáš by by nebyl v pekle jiný než v nebi. Proč? Kdyby se měl stát jiným, musel by se zničit v tom, co je jeho podstata. Na to není pomyšlení, ježto podstata nemůže popřít sama sebe. Podstata duše vnímá a přijímá do sebe proud božského světla, ale ne tak čistě a tak jasně, jak je ho Bůh schopen poskytnout, spíše v jakémsi zahalení. Vždyť člověk zří světlo slunce, i když dopadá na strom, nebo na nějakou jinou věc; ba víc, samotné ho nemůžeme do sebe pojmout. A hleďte, tak je to i s božími dary - musí se vyměřovat podle toho, který je přijímá, a ne podle toho, kdo je dává.
Jeden mistr říká, že je Bůh měrou všeho, a čím má člověk v sobě více Boha, tím je moudřejší, ušlechtilejší a lepší než druhý. A mít více Boha není nic jiného, nežli být Bohu podobnější; čím větší podoba boží v nás je, tím jsme duchovnější. Jiný mistr říká: Kde končí nižší duchové, tam se počínají vyšší tělesné věci. A to je o témže: Protože Bůh je duch, i to nejmenší duchovní je vždy vznešenější nežli to nejvyšší tělesné. Proto je duše vznešenější nežli vše tělesné, jakkoli to může být vznešené.
Duše byla stvořena jakoby někde mezi časem a věčností a dotýká se obého. Svými vyššími mohutnostmi se dotýká věčnosti, ale nižšími časnosti. Takže-  hle, působí v čase nikoli po způsobu času, ale spíše po způsobu věčnosti. To má společné s anděly.
Jeden mistr říká, že Duch jsou sáňky, které život se vším, co k němu patří, provázejí oním velkým sjednocením, jímž duše přilne k tělu. A ježto je duch rozumný a své dílo v těle koná jedním obratem, nemáme říkat:" Má duše poznává, anebo činí to či ono", ale raději "já činím nebo poznávám to či ono" - to proto to veliké spojené mezi nimi; obojí totiž dohromady je jeden člověk. Kdyby totiž kámen v sobě pociťoval sílu ohně, konal by podle jeho působení; a dokonce vzduch, jenž do sebe pojímá sluneční světlo, pak září místo něj. To díky propustnosti a empatii, již má vůči světlu; a v jedné míli je více vzduchu, nežli v půl míli.
Říkal jsem a je to pravda: Pro ono veliké spojení duše s tělem je duše i v tom nejmenším údu stejně dokonalá jako v celém těle. Augustin o tom mluví, když říká: "Je-li veliká věc spojení mezi duší a tělem, ještě větší je pouto, jež k sobě vzájemně pojí duchy." Hleďte, proto je to "pán" a "duch", kdo nás obšťasťňuje spojením s ním.
Je velkou otázkou a těžko vysvětlitelnou, jak duše vůbec vydrží, aby nezemřela, když do ní vniká Bůh. A já říkám, že vše, co jí Bůh dává, dává z dvojího důvodu v sobě: Za prvé: Kdyby ji dal něco vnějšího, pohrdla by tím. Za druhé: Když se jí dává sám, může přijímat a trpět v tom, co je jeho a ne její; neboť jeho se stane jejím. Jakmile ji přenesl mimo sebe, co je její, musí být jeho jejím, a co je její, je totožné s jeho. Pak může trpět ve sjednocení s Bohem. A to je onen "duch Páně", který naplnil okršlek země.
Proč se nyní duše nazývá okršlkem země a jaká musí být duše, jež má být takto vyvolena, se nedá říci. Spíše si všimněte toho, že jako on je "pán" a "duch", máme my být zase duchovní zemí a oním "okršlkem", který má být naplněn duchem Páně.
Prosíme tedy našeho milého Pána, abychom byli tak naplněni duchem, jenž je Pán a duch. Amen