O důležitosti pravdy (Exegeze Ef 6,11-17)

6. červenec 2011 | 16.45 |
blog › 
exegeze › 
O důležitosti pravdy (Exegeze Ef 6,11-17)

List Efezským 6

11:Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým

   svodům.

12:Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti

   mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento vłk tmy, proti

   nadzemským duchům zla.

13:Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v

   den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát.

14:Stůjte tedy ,opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem

   spravedlnosti,

15:obuti k pohotové službě evangeliu pokoje`

16:a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé

   střely toho Zlého.

17:Přijměte také přílbu spasení a meč Ducha, jímž je slovo

0pt">

   Boží`.

Popis odění božího bojovníka patří k závěrečným pasážím listu do Efesu. Je to text v křesťanské církvi známý a všeobecně oblíbený. Po staletí byl v katolické církvi součástí knězovy přípravy na bohoslužbu. Kněz jej měl recitovat při oblékání do posvátných rouch a to tak, že každá součást zbroje božího bojovníka odpovídala jisté části bohoslužebného oděvu (například přilbice spásy velu humerale, štít víry manipulu ap.). Nám zde půjde o alegorický, duchovní výklad téhož ve smyslu bezprostředně předcházejícího verše (Ef 6,12): Náš boj není přece proti krvi a tělu, nýbrž proti knížatům a mocnostem, proti světovládcům této temnoty, proti zlým duchům v povětří.

Jak tedy máme (nebo snad můžeme) chápat zbroj bojovníka božího: Stůjte tedy, opásáni kol beder pravdou... Jazyk textu zde přijímá pro duchovní skutečnost tělesné vyjádření a činí tak zřejmě proto, že by bylo jinak těžko lze popisovanou duchovní skutečnost pojmy vyjádřit. Uchyluje se tedy k obrazům. Dejme  se tedy obrazy nejprve vést a až potom vyslovme svůj názor. Představme si tedy skutečného lidského bojovníka. Navíc si musíme představit bojovníka  doby okolo počátku letopočtu. Spíše nežli římský voják to bude asi nějaký statečný makabejský osvoboditel nebo héros starých řeckých bájí, s nímž se bude čtenář listu v této době ztotožňovat, ale ať je to kdokoli jedno je jisté. Oděv té doby byl velmi odlišný od dnešního a jeho základem bylo víceméně u všech kultur středomoří spodní splývavé roucho, v některých oblastech kratší, u Židů však spíš delší. Takové roucho dodává člověku pocit uvolněné důstojnosti a dodnes se roucha podobného střihu užívají při všemožných rituálních příležitostech. Vzpomeňme jen na taláry univerzitní, farářské a soudcovské a všechny typy bohoslužebných oděvů. Můžeme říci, že takové šaty dělají z člověka něco víc. Ovšem šaty jsou (v biblickém smyslu) také zakrytím nahoty - tedy nedostatečnosti avšak také jakési původní jednoznačnosti. Šaty mohou dělat z člověka něco, čím není. Tedy čímsi ve smyslu řecké DOXA, jež označuje současně slávu i zdání. Jestliže se náš Pán zjevil na hoře v bělosném zářícím rouchu, znamená to, že projevil před učedníky svou slávu. Hříšník se naproti tomu odívá zlořečením (Ž110) a celá země i s nebesy "jako šat zteří" (Ž103,Iz51) - tedy pominou jako pouhé zdání.

     Po všem, co bylo řečeno o takovém rouchu je jasné, že ve volném splývavém šatě, jenž poskytuje člověku jeho důstojnost - ale možná také jen přikrývá klam a faleš - se nedá bojovat. Kdo byl kdysi jako já ministrant a musel na poslední chvíli vyběhnout po úzkých točitých schodech na věž ke zvonu, mi dá za pravdu. S takovým rouchem se musí něco udělat. Dá se vzít do ruky a uhánět, ale to je dobré jen pro útěk ne pro boj. Je tedy nutno ho podkasat a přepásat pásem. A pás je zde použit jako obraz pravdy. Může to být na pohled překvapivé, co však je to, co přichytí zpět k tělu ten měnlivý a sršivý plášť našich myšlenek (často vznešených), představ (často krásných), ambicí (často nejlepších, projekcí, (sebe-)iluzí a polopravd. Je to pravda. Pravda, jako první předpoklad úspěšného boje se zlem v nás i kolem nás. Pravda jakožto sebepoznání - omezující a přesto, nebo právě tím, umožňující volný pohyb.  

     Zkusme se nyní podobným způsobem zmínit o ostatních částech odění božího bojovníka: Pohotovost k evangeliu pokoje je stejného rodu s pravdou a doplňuje ji. Znamená neulpívání třeba i na slavných pravdách. Je poučením, že k pravdě patří oproštěnost, připravenost vše změnit, ve smyslu onoho "Vyjdi..!" V textu ji symbolizuje (lehká) obuv. (Původní řecký výraz pro obutí je vlastně také "zavázat" - tj. opánky) Kdo je obut, je připraven kamkoli vyrazit, vypravit se za každým posláním. Ostatní části zbroje pak mají charakter obranný: Pancíř spravedlnosti a štít víry: Jenom zastřeně prosvitá těmito obrazy židovsko-křesťanská problematika apoštolské doby. Příznačné je však, že obě tyto věci patří k výbavě bojovníků Božích. Těžký a nákladný krunýř, jenž se dlouho buduje z drobných drátěných kroužků - dokonalosti všedního dne (kruh je znakem dokonalosti), a jehož nošení stojí velké úsilí právě tak jako zachovávání všech micvót tóry. Je však spolehlivoou ochranou i proti útokům náhlým a zákeřným. - A také lehký štít, jímž však mnohé nebezpečí může být odvráceno ještě dříve, než se přiblíží nepřítel. Štít navíc může posloužit i druhým - vždyť rádi věříme zkušenostem a slovu toho, kterého jsme si vyvolili za autoritu. Velká víra může strhnout mnohé k následování.

A obzvláště pak může uhasit ohnivé šípy. Ty se často považovaly za obraz pochybností, až se "šíp pochybnosti" stal přímo metaforou . Domnívám se však, že v původním textu jde o hlubší záměr. Že se tím míní ono zvláštní peirasmon, pokušení, či ohrožení, jež je obsahem předposlední prosby modlitby Páně a jež - možná polemicky - zmiňuje i epištola Jakubova (Jk 1,13-14) a jež na rozdíl od pouhé pochybnosti, jejíž vliv může být někdy i žádoucí, je jakýmsi "voláním hlubin" (Ž 42,9). Není bez zajímavosti, že i mnozí řečtí héróové dosáhli vítězství díky štítu. Například štítem je možné se ochránit před hrůzným pohledem Gorgony - Medusy, který ochromí každého válečníka.

     Ochranná zbroj válečníka Kristova pak vrcholí v přilbici spásy. Přilba ochraňuje nejcennější čast těla, hlavu, jež zaručuje celistvost a jednotu těla. A proto se v ní se jakoby stýkají spravedlnost s vírou, neboť spása je plodem obojího.

     A navíc vezměte meč Ducha, jenž je slovo Boží... - K tomu tedy slouží veškerá zbroj - aby mohl být použit plod Ducha, Logos, Slovo pronikající až k rozdělení duše a těla (Žd 4,12), to čím jsou utvořena nebesa (Ž 33,6) a který je též smyslem veškeré lidské existence. Obraz zde vrcholí. Veškeré vyzbrojování se takto jeví jako pouhá příprava na přijetí meče slova - Logu.

     Ba víc: Když domyslíme podobenství, jež se nám tu předestírá, seznáme že  skutečně výtečný bojovník dokáže bojovat i bez pancíře, přilby a štítu, zcela nechráněn - jako když se právě probudí ze sna, pouze  mečem a  -  je-li přepásán, tedy neznemožní-li mu obranu vlastní nevěrohodnost a nestálost. Meč se připíná na pás a bez něj hrozí i výtečnému bojovníku zkáza z vlastní liknavosti. Možnost používat Slovo Boží tedy předpokládá vlastní pravdivost a zároveň obé nám dostačí k přemožení našeho zhoubce. Ostatní má charakter pomocný; není nutno se toho proto zříkat - víra i skutky spravedlnosti nám mohou dobře posloužit v našem boji se silami temnoty, avšak to, co přemáhá pekelné mocnosti je jen a jen Slovo. Slovo pak nemůžeme vyslovit, nejsme-li v Pravdě. Pravdivost k sobě a čestnost k druhým znamená nepřekročitelný stupeň na cestě k Bohu, na cestě božího bojovníka:

Vždyť jste nepřistoupili k hoře, které se lze dotknout, ani k ohni rozpálenému, ani k temnu a mrákotě a bouři, ani ke zvuku trouby a k hlasu slov.... Ale přistoupili jste k hoře Siónu a k městu živého Boha, k nebeskému Jeruzalému a k přemnoha tisícům andělů, k slavnostnímu shromáždění a k obci prvorozenců zapsaných v nebesích a k Bohu, soudci všech a k duším spravedlivých a k Ježíšovi, prostředníku nové smlouvy. (Žd 12,18-24)

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: O důležitosti pravdy (Exegeze Ef 6,11-17) irena 04. 11. 2012 - 10:05