Dopis 39 - 40

39. dopis
Trajano Boccalini, Řím
Davidu Magiriovi v Tübingen

18.února

Milý příteli, dnes jsem byl při druhém Brunově výslechu. Všeobecně se očekávalo, že mu budou vytýkat další bludy. Jeden člověk, důvěrně obeznámeny se Svatým officiem, mi vyjmenoval celou řadu Brunových tvrzení, o nichž snad ani o všech nevíte. Například to, že všechny stálice jsou vlastně různá slunce a že Země není koulí, ale na pólech je zploštělá, že za Saturnem jsou ještě další planety a že slunce se otáčí okolo své osy, že planety se nepohybují po drahách kruhových, ale eliptických a to různě rychle v závislosti na vzdálenosti od Slunce. To vše mi příšerně zamotalo hlavu. Odkud to vše ví? Doufal jsem, že odvolá alespoň tyhle spekulace, ale otázky tohoto typu mu vůbec nekladli. Bratr žalobce se chtěl pouze přesvědčit, zda Bruno využil čas na rozmyšlenou a pochopil. Zopakoval znovu oněch osm otázek z předchozího výslechu a vyzval Bruna, aby odvolal, a pohrozil mu, že v opačném případě ho podrobí útrpnému právu. Před mučidly Bruno couvl a přenechal papeži rozhodnout, zdali mu může být dokázáno kacířství na základě výroků vytržených z kontextu. Znělo to, skoro, jako by se Bruno nakonec pouštěl do rozhovoru sám se sebou. Údajně mu předtím ukázali všechna mučidla, která na něho chtějí použít. To by otřáslo i těmi nejvytrvalejšími. Snad chtěl Bruno získat čas, prostředek, který už mu podruhé nepomůže. Každopádně bylo jednání officia odročeno. A slyšel jsem, že skutečně bude protokol z posledního výslechu předložen k posouzení Svatému otci. Můžeme z toho čerpat naději? -

40. dopis
Julius Sperber, Anhalt
Simonu Studionovi v Tübingen

6.března

Vážený mistře, jeden kavalír, jenž se skví mezi dvořany našeho knížecího pána a jenž před nedávnem navštívil württemberský dvůr ve Stuttgartu, se přede mnou o Vás zmínil a neuctivě žertoval o rozmarech, jak to nazýval, jimiž se zabýváte. Na mé dotazy však nic neodpověděl, nežli že se zabýváte psaním knihy o tisící stranách, od níž si württemberský vévoda mnohé sliboval, ale jež ho po přečtení několika úryvků zklamala. Onen kavalír mi však nedokázal sdělit nic o obsahu vašeho díla. Pouze mi se smíchem sdělil, že se snažíte vytvořit dílo, jež by překonalo Bibli, a tím bylo pro něj vše vyřízeno.
Já se tomu nesměji. Před několika lety jsem měl v rukou opis mocného spisu jistého Aegidia Gutmanna z Augsburku. Tuto dosud nevydanou knihu stavím Bibli naroveň. Vždyť jsem se nemálo podivoval nad hloubkou myšlenek a hojným poznáním, jež z ní prýští. Také jsem znal jistého lékaře z Vratislavi jménem Petrus Wintzig, jenž sepsal tisíce stránek v písmu, jež dokáže číst jen on sám, a ten mi z nich občas, bohužel však jen velmi zřídka, předčítal. Tyto příklady na mne tak zapůsobily, že jsem sám před dvěma lety jakoby ze silného nutkání sepsal pět opuskul, jež si netroufám srovnávat s Biblí, ale jež mi dnes Bibli plně nahradí.

A teď se doslýchám o vás, dalším bratru v Duchu.
Ještě dále si onen kavalír tropil z pás posměšky, že nechápe, proč se tak namáháte, když přece podle vašich objemných výpočtů se blíží konec všech časů. Bloud! Ale mohl bych mu vlastně závidět, že nemá strachu. Já jsem doufal, že strach překonám, když budu zpytováním, nazíráním a psaním usilovat o co největší zduchovnění. Plné poznání přírody, jež mám za dosažitelné, s sebou přece musí přinést i vládu nad vlastním osudem Ale než nám tělo dovolí vstoupit do říše čistého ducha, musíme projít smrtí. A tomu se stvořené tělo zpěčuje, nedajíc se ukonejšit žádnými důvody.
Proto přijde Eliáš a uvede nás do tisíciletého království. To bylo mně a několika málo osobám, o nichž svědčí zasvěcené zprávy, zjeveno ve snu. Počítám své dny a jsem připraven. Přijde nový čas a povstane nové náboženství a nové svaté Písmo spojí všechny lidi. Možná k němu přispějeme Gutmann, Wintzig, Vy i já aspoň po jednom verši -