Andresius | Dopis 254 + Synoda v Dordrechtu

254. dopis
Robert Fludd, Londýn
Michaelu Maierovi v Kasselu

v listopadu

Milý příteli,
co jsi opustil Londýn, leccos se tu seběhlo. 29.října vystoupil na popraviště Walter Raleigh. Tváří v tvář popravčí sekeře prokázal velkou vyrovnanost, dokonce zažertoval s popravčím, opovržlivě odmrštil kněží a zdálo se, že svou smrt vítá, jako by se mu již hnusilo žít. Jeho žena, jež do poslední chvíle doufala v milost, je na pokraji šílenství. Anglický lid ctí v odvážném mořeplavci a nepříteli Španělů hrdinu, a král mu ještě za hrob přičítá bezbožnost. Myslím, že tato výčitka směřuje spíše k Bohu. Což nepotřebuje člověk k takovému vášnivému životu a vyrovnané smrti, žádného Boha? Skoro současně povýšil král Jakub na kancléře člověka, jehož považuje lid za nestydatého intrikána. Francis Bacon, nyní již baron z Verulamu, vyměnil svoji duchovní moc za moc světskou, a za královy nepřítomnosti, kdy je král ve Skotsku, vede v Gorhambury dvůr nákladnější, než sám král ve Whitehallu. Horlivě se také vyslovil proti atheismu, neprokázal však přitom příliš duchaplnosti. Příčinu atheismu spatřuje v roztříštěnosti náboženství, jichž je až příliš mnoho. Pokud je jenom jeden veliký spor, na obou stranách to náboženskou horlivost spíše stupňuje. Jestliže se však šíří další spory, musí to mít za následek atheismus. Další příčinu spatřuje ve veřejném pohoršení, které vzbuzují kněží jakéhokoli zabarvení. Za další vidí pak atheismus spojen s osvícenou dobou, především tehdy, je-li současně i dobou pokoje a blahobytu. Neštěstí a soužení vedou lidskou mysl spíše k náboženství. S králem ani s Raleighem to nemá sice nic společného, postihuje to ale dobře jádro křesťanství. Praví křesťané byli vždy pronásledovaní a na tom se nic nezměnilo. Když církev nabyla moci, křesťanství v ní vymřelo, zůstalo však u kacířů církví pronásledovaných. Soudím, že se Bacon s cynismem sobě vlastním oddává mocenské hře a pochopil při tom, jak užitečný mu k tomu může Bůh být. A jsem si dobře vědom, jak velký je to lidský blud, když se Bůh staví do opozice vůči této Zemi a veškerenstvu, jak klamná je ona představa příčiny a následku, Jednoho, jež vše stvořil, vše zná, řící vše a žije na věky. A jaké hrůzné následky má, když se na jeho místo postaví smrtelník, nebo kněžstvo a pokusí se v jeho jménu vládnout Zemi. Pak je nutno dát přednost bezbožnosti před nelidskostí páchanou v božím jménu. Bůh však je ve všem a žádný jednotlivec se ho nemůže dovolávat. Jsem pevně přesvědčen, že mu byl Walter Raleigh v okamžiku, kdy padla jeho hlava, blíže, nežli mu bude kdy král, dokud jen ponese svou korunu.—

Noviny ze S'Gravenhage
Synoda v Dordrechtu, čili konec věroučných sporů v Nizozemí

Mořic, kníže Nassavský a Oranžský, vrchní velitel ozbrojených sil Generálních států mocí urovnal spor, který už po léta zuří mezi umírněnými a přísnými Kalvinisty, jinak též Arminiány a Gomaristy. Poté, co přiměl Jan de Oldenbarneveldt Utrechtskou oblastní radu, aby vytvořila oddíly, které se měli mocí postavit pronásledování ze stran Gomaristů a Nizozemí tak hrozila občanská válka, dal kníže obsadit Utrecht armádou a donutil arminiánské pluky k rozpuštění. Zároveň svolal synodu reformované církve do Dordrechtu, kde měli přednést theologové svá mínění. Pod patronací knížete prohlásila synoda Arminiány za kacíře a uvalila na ně klatbu. Bylo jim zakázáno, podobně jako katolíkům, konat veřejná shromáždění a bohoslužby. Všichni arminiánští duchovní musí být propuštěni z církevní i školské služby. Jan de Oldenbareveldt a Hugo Grotius byli jakožto vůdcové vzpoury proti jednotě Unie postaveni před zvláštní tribunál. Mnoho arminiánů uprchlo do Anglie, kde je rádi přijímají. Tímto způsobem byl obnoven v Nizozemí mír.— 

předchozí část:                   andresius.pise.cz/...

následující část:                 andresius.pise.cz/...