Dopis 255 + Zpráva o dobytí Plzně

 255. dopis

Karel ze Žerotína, Rosice
Jiřímu Erasmovi Tschernemblovi ve Schwertbergu

14.novembris

Vaše milosti,

naprosto sdílím Vaše mínění, že je vždy snazší rozpoutat válku, nežli ji ukončit. Proto jsem se dosud nerozhodl vyhovět volání o pomoc, které ke mně úpěnlivě vysílají moji čeští přátelé. Spíše nasadím všechny své síly ke zprostředkování a k záchraně ohroženého míru. S tímto záměrem jsem císaři navrhl, aby svola generální stavy všech habsburských zemí, jež by odstranily všechny spory a vyřešily veškeré sporné otázky. Zatím však stále čekám na odpověď. Je tu alespoň dvacet dobrých důvodů, proč nefoukat do ohně, jestliže nechceme naše země vystavit záhubě. Jeden z nich máme přímo před očima: Cizí soldateska překračuje hranice Čech a plení vsi i města. A není přitom vůbec důležité, čím rozkazem se příslušní vojáci řídí. Pasovští nám taho dali odstrašující příklad. Teď stojí tam, kde kdysi řádili oni, u Budějovic, císařští a nehospodaří o nic méně zhoubně. CO je Vlámům a Valonům hraběte Boucquoie po české bídě? A jak vypadá pomoc, se kterou přispěchali do Plzně Mansfeldovi Italové a Švýcaři? Loupeže a vraždy, oheň a meč. Kdepak, před něčím takovým bych chtěl naši Moravu uchránit, a věřím, žeprávě tím bude podpořena svoboda vyznání, jak ji zaručuje Majestát. Když jsem minulý měsíc v Praze výslovně obhajovat toto své stanovisko, byl jsem hrabětem Thurnem dosti nevybíravě odmítnut. Tihle direktoři se bojí jen o sebe. Zašli příliš daleko, než aby si mohli opětovně získat císařskou přízeň, a tak tedy hodlají nyní vše ve jménu národa víry úplně vyhrotit. Národ je přitom ve zmateném a zuboženém stavu, že by se to dotklo i srdce z kamene. Dal jsem zverbovat 2000 rejtarů a 3000 pěších na ochranu našich hranic proti nežádoucím vetřelcům.—

Avízo
Dobytí Plzně a nedobyté Budějovice, neboli jak se slaví vítězství

V Plzni 25. listopadu vyzvánšly po celý den zvony a vojáci hraběte Mannsfelda stříleli oslavné salvy. Dva dny předtím ještě zapálili svými střelami několik domů a vytvořili svými troubami, bubny, píšťalami a křikem, kanóny i mušketami takový pekelný hluk, že se Plzeňští asi ve čtyři hodiny ráno třiadvacátého listopadu raději vzdali a otevřeli brány. Městský fénrych odevzal zabalený praporec, který však hrabě ihned milostivě vrátil. Čtyři sta mužů posádky vytáhlo s mušketami hlavní dolů před městskou bránu. Stošedesáti sedláků, kteří se mezi nimi nacházeli dali do rukou bílé hole a rozeslali je zpět do jejich vesnic. Zbylí se chopili služby v Mannsfeldově vojsku. Hrabě uspořádal výstavný banket a dopřál při něm i svým vojákům. V kostelích se zpívalo "Ein feste Burg ist unser Gott", ale jinak se měšťanům nic nestalo. Hrabě dal jenom strhnout starou šibenici, ještě z Žižkových časů, a postavit novou, na výstrahu a na paměť dne vítězství. Na této nové šibenici byl oběšen sám kat, jenž prý během obléhání očarovával koule. Prozatím nesmí nikdo opustit město a Mansfeldovi vojáci se v něm zařizují tak, aby v něm přezimovali.

Direktoři se prý snažili hraběte Mansfelda pohnout k tomu, aby nechal Plzeň a vytáhl směrem ke Krumlouvu a uspíšil tak pád Budějovic. Ale hrabě se o to nestaral, naopak se zmocnil transportu přepravujícího kanóny a sto centnýřů prachu určeného pro Prahu. Prohlásil, že válka má své vlastní zákony.

V Budějovicích také vyzváněly zvony, a sice že se město udrželo před náporem povstalců. Císařtí učinili dokonce několik výpadů, ale k tomu je dohnal spíše hlad, neboť v Budějovicích začíná vládnout nedostatek. Některé kumpanie proto měly prý i přeběhnout k Čechům, pročež dal hrabě Boucquoi na výstrahu pověsit devět zběhů, jichž se dokázal zmocnit. V Budějovických kostelích zpívali Te Deum. Hrabě velebil boží pomoc, neboť Čechové ztrácejí denodenně více vojáků morem nežli prachem a olovem. Proto jsou sotva schopni útoku. Slavnostního banketu se zřekl a bude tedy žvýkat jen suchý chléb.

Bylo by asi předčasné oslavovat tyto první srážky po pražské defenestraci jako vítězství. Oslava vítězství je na místě, když je po válce.. Ale o tom nemůže být řeči. A nikdo se ani nesnaží válce zabránit. Nebo snad dali oba vojevůdci vyzvánět proto, že se válka nyní už nedá zadržet, i kdyby někdo chtěl?—

předchozí část:                           andresius.pise.cz/455-dopis-254-synoda-v-dordrechtu.html

následující část:                         andresius.pise.cz/457-dopis-256-259.html