Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
v září
Milý příteli a kolego,
stýská se mi po Holandsku. Mohl bych se odvážit k návratu? Nyní je už možná mnohé jinak nežli dříve. Arminiáni již nejsou pronásledováni, prý jsou trpěni i katolíci, pokud se prokáží jako dobří vlastenci. A i já mohu být počítán za dobrého vlastence. Zlobí se na mě ještě stát, že jsem uprchl před trestem, který jsem měl za nespravedlivý? Bojí se podvratných myšlenek? Těch se očividně bojí i ve Francii. Proto jsem ztratil i přízeň všemocného kardinála Richelieua, která mi dosud umožňovala v Paříži skrovné živobytí. Že jsem o jeho milost přišel, za to může disputace, k níž Jeho eminence přizvala mne a Tommassa Campanellu. Maličký Ital sršel i přes svůj věk a těžké časy, které mu bylo přestát, temperamentem a získal si tak můj obdiv. Samozřejmě , že jsem již předtím důkladně prostudoval jeho SLuneční stát, ale bylo zvláštním potěšením slyšeti jeho tvůrce, jak sám přednáší o své vizi. Kardinála přednáška rovněž těšila, zaměřil se však na jádro celé myšlenkové konstrukce, a sice chtěl konkrétně vědět, zda Campanella považuje za možné takový stát učinit skutečností. Tommasso tomu nadšeně přisvědčil. Pak se kardinál ironicky otázal, kolik set let to bude trvat. Tommasso ho ujistil, že to může být jen několik desítek let, když se s tím začne hned, a že si dobře dokáže představit francouzské veličenstvo krále Ludvíka jako takového slunečního krále. Richelieu protáhl tvář a pak se obrátil na mne, zda já považuji takový sluneční stát za uskutečnitelný. I já jsem přisvědčil, dodal jsem však, že bych nikomu neradil žít v takovém státě. Richelieu svraštil čelo. "Vládce se musí umět rozhodnout", dodal káravě, buď bude vše činit pro velikost stát nebo pro blaho lidí. A první je předpokladem druhého, navíc lidé vůbec nevědí, co je pro ně skutečně dobré. To by si ovšem stát mohl dovolit, opáčil jsem, veškeré bezpráví, jež je zakázáno jednotlivým jeho občanům. A v tom vidím Campanellu jako důstojného nástupce MAcchiavelliho. Tím jsem proti sobě popudil oba. Campanella se dovolával hvězd, jejichž zákony se stát řídí. Ty mají být pro něj závaznými měřítky jakožto nezbadatelné boží soudy, na něž se může odvolat každý uzurpátor. Kardinál ho nechal klidně se vymluvit a pak řekl je "LA FRANCE" A učinil rukou gesto, jímž vyloučil případný odpor a ukončil veškerou rozpravu.
Já jsem se tím ovšem zatvrdil. Není možno, namítl jsem, žádat všemocný stát, aniž by předtím byla zaručena přirozená práva člověka. Vždyť právo lidí a právo státní se nemohou opírat o dvojí morálku. Obojí se musí řídit stejnými právy a povinnostmi, které pro ně zůstávají vzájemně v platnosti. Nikdo nemůže násilně napadnout svého souseda, poněvadž mu závidí jeho majetek. Ale ani stát nesmí přepadnout jiný stát, když mu jde o zisk území nebo o podrobení jeho občanů. Taková válka by byla nespravedlivá právě tak jako jednání jednotlivce, a proto se oba, občan i stát musejí takového jednání vystříhat a na nespravedlivé válce se nepodílet Tommasso zvolal: "Bravo, bravissimo!" Kardinál kousavě poznamenal že spravedlivé války jsou války vyhrané, to prý snadno nahlédne i jednotlivec. Campanella prohlásil, že přikládám válkám příliš veliký význam, což se ovšem dá za současných okolností pochopit. Vždyť jakmile sluneční stát obsáhne celou zemi, války to zcela vyloučí. "Jakmile obsáhne celou zemi" pakoval jsem naléhavě. Ale to bude znamenat staletí válek. To tyto války povede Francie - obrátil jsem se ve hněvu na kardinála - jestliže sluneční sát se počne uskutečňovat zde? A to jsem již svým tónem přehnal. Kardinál vzplál hněvem. Francie se nebojí žádných válek, zaskřípěl zuby. A také nevede žádné války, aniž by při tom nebyla vedena svojí přirozenou velikostí, která přesahuje a obsahuje veškerý morální zákon. A pak dodal posměšně, zda se chci navrhnout za soudce, který bude soudit spravedlivé a nespravedlivé války. Já nikoli, připustil jsem. Ale měla by tak činit nějaká nadnárodní instituce, která by zároveň disponovala vojskem, které by dokázalo bojechtivé státy vykázat do patřičných mezí. Tím pro mě audience skončila a si tím skončí i můj francouzský exil.
Válka vyžaduje peníze, stále více peněz. Ještě než propukne, tak to stojí spoustu peněz. A pak, když propukne další. A nejvíc peněz stojí, když se chýlí ke konci. Kdo má málo peněz, musí vydat i ty, co má. A kdo má více peněz se spíše z placení vyvlékne. Ale brzy už nebude mít hodně peněz nikdo, a peníze, které lidé mají, nemají hodnotu.
A tak na své zahradě v Praze skočil v noci, potají, aby nikdo neslyšel jeho křik, do studně Hans de Witte, nejbohatší obchodník v Čechách, v celé císařově říši. Hans de Witte, jenž měl všude otevřený úvěr a nakonec už neměl ani halíř. Hans de Witte, jenž Valdštejnovým prostřednictvím nabal velikých částek a zase je vydal. Hans de Witte, který z naloupených peněz a pokladů financoval celé armády, budoval zámky a paláce a vydržoval dvůr bojovného frýdlantského pána. Hans de Witte, v jehož prospěch pilně vybírali peníze hejtmani i obyčejní vojáci a emisaři po celé římské říši německého národa, a jehož kasa se nakonec ukázala úplně prázdná. Zbankrotoval a vzal si život.
Jeho pán a mitr mu až do poslední chvíle důvěřoval. Ještě stačily dorazit kontribuce ze Slezska. Ale tam je vybíral především mor. Brzy měly dorazit kontribuce z Magdeburku. Ale zadržel je pro sebe nový administrátor. A brzy měly také dorazit peníze z Meklenburska. Ale tam chytili Švédové Valdštejnova vrchního finančního ředitele. A také za prsty vojáků hejtmanů a obristů toho zůstávalo čím dál více, nežli se nakonec dostalo de Wittemu. Přísuny se pořád krátily. Ale Valdštejn požadoval stále stejně. Odkázal ho na císaře, který je mu dlužen. Na císaře, kterému ani pražští pekaři nechtěli dát chleba na dluh! A Valdštejn táhl ve vší slávě z Memmingen do Prahy do svého skvostného paláce. Ale propuštěnému generalissimovi také už nikdo nic nezaplatí. Má v zahradách svého paláce ovšem spoustu krásných studní.
30.listopadu
Můj drahý otcovský příteli,
jak se tento rok šťastně počal mou svatbou ve Štrasburku, tak nešťastně končí. JIž mezi námi není Johanna Keplera, jehož dceru jsem si tehdy vedl k oltáři a jenž byl mým nejdražším učitelem, jenž si mě vyvolil za pomocníka a zetě. Nedokážeme to pochopit. Bylo nám dopřáno jen několik týdnů a měsíců. Se zápalem jsem radostně pracoval na efemeridách, na výsost spokojen s tím Kepler chválí že mou píli a přesnost výpočtů. Také mě důvěrně obeznámil se svými dalšími plány. Z Lubinu není do Zaháně daleko, a tak jsme se často scházeli jako jedna velká rodina. A nyní je tato doba nenávratně pryč. Ani trochu mi zprvu nebylo jasné, co pohnulo Keplera, aby se 8. října vydal na cestu do Řezna. Navíc k té cestě činil veliké přípravy: celý vůz papírů,knih a zavazadel poslal před sebou, jako by měl v úmyslu se již nevrátit. Každé loučení je smutné, přesto jsme doufali v jeho brzký návrat; jen otec Kepler se už tehdy zdál být v pochmurné náladě, jak jsme si později uvědomili. Míval však často melancholické momenty, takže jsme tomu nepřikládali velkou váhu. Vsedl na koně, s okázalostí, jaká nebyla jeho zvykem, nám zamával svým kloboukem a odejel. Se smíchem jsem mu mávali, ale v očích jeho milé ženy byly již tehdy slzy. V jeho papírech jsem pak nalezl zmínku o neblahé předtuše, kterou už tehdy měl. Kreslil si horoskopy na každý rok svého života a pouze u tohoto, který odpovídal jeho šedesátému roku, učinil poznámku, že planety stojí ve stejném uspořádání jako při jeho zrodu.
Pryč ho vyhnala starost o rodinu. Když se doslechl o Valdštejnově propuštění a o sebevraždě pana de Witte, obával se, že už se na svého pána nebude moci nadále spolehnout. Už na jaře byl v Jičíně, kde se musil celé dva týdny ochomýtat a různě doprošovat a vrátil se ve velmi pochmurné náladě. Zjevně nedokázal anebo nechtěl z hvězd vyčíst, co by Valdštejn byl tak rád slyšel. Teď už ovšem s jistotou nemohl počítat s tím, že mu Valdštejn zajistí oněch 12 tisíc zlatých, které mu císař stále dlužil. Snad tedy chtěl tuto otázku předložit osobně císaři na říšském sněmu v Řezně, pak se chtěl vydat dál do Lince, aby zinkasoval dlužný úrok z obligací, což by mu zajistilo živobytí, kdyby mu Valdštejn nadále odepřel podporu. Jičínská komora už mu odmítla zaplatit tisk jeho efemerid. Jeho starosti byly asi větší, nežli na sobě dal znát. Otec Kepler se zastavil nejprve v Lipsku, pak v Norimberku. a teprve po dvou měsících, deštivého večera 2.listopadu dorazil do Řezna. Námaha z cesty i nepřízeň počasí však vyčerpaly jeho tělo. Už po několika dnech ho sklátila horečka. Nepřikládal jí větší význam a stále usiloval o kontakt císařským dvorem. Císař se nakonec musil před svým odjezdem dozvědět o Keplerově přítomnosti a dal mu před tím, než nastoupil na loď, do hostince Hldebranda Billjse dopravit 25 zlatých a popřál mu uzdravení. 25 zlatých! Kdyby mu byl poslal oněch dlužných dvanáct tisíc, spíše by byl snad otec nabral nové síly k životu. Takto už ze svého lůžka nevstal. Zemřel 15.listopadu okolo poledne.V posledních chvílích mu poskytl útěchu protestantský kazatel Christoph Sigmund Donauer, a také se postaral o to, aby jeho tělesná schránka byla důstojně pohřbena na evangelickém hřbitově u sv.Petra před městskou branou. Pohřební průvod byl poměrně okázalý, neboť mezi panstvem, jež se shromáždilo v Řezně ke sněmu, mělo Keplerovo jméno dobrý zvuk, a tak mu mnoho pánů vzdalo poslední poctu. Do náhrobního kamene bylo vyryto distchon, které si sám na smrtelném loži složil, když už hleděl smrti do tváře: Mensus eream coelos, nunc terrae metior umbras / Mens coelestis ereat corporis umbra iacet. Doopravdy: Jeho duch se mohl měřit nebesům. Kdo ho v tom bude následovat? Já jistě budu nadále pracovat na efemeridách, abych tím alespoň trochu přispěl jeho vdově s dětmi, kteří jsou teď ve větší nouzi nežli dříve. V Keplerově práci samotné však pokračovat nemohu: K tomu bych potřeboval ještě dobrých dalších deset let studia, nemluvě už o jeho géniu. Jeho smrt je velká a nečekaná ztráta - na prvním místě pro jeho rodinu a jeho přátele, ale také pro celé lidstvo. Nyní sklidí plody toho, co Keplerovi po celý život dlužilo.
předchozí část: andresius.pise.cz/...
následující část: andresius.pise.cz/...