Dopis 353-354 + případ Matouše Ulického

353. dopis
Peter Paul Rubens, Antverpy
Pierru Dupuy v Paříži

12.iulii

Cher ami,

ještě jsem nepřekonal smrt mé milované ženy. Když jsem před čtyřmi léty přišli o naši dcerušku Claru Serenu právě ve chvíli, kdy se začínala rozvíjet v půvabnou bytost, snažil jsem se o útěchu u mého oblíbeného Senecy. Ale když mor ze dne na den schvátil Isabellu, jež byla po sedmnáct let součástí mého života, přišel jsem o slova útěchy. Stojí mě nesmírné přemáhání vůbec uchopit štětec. Jedn doufám, že čas za mě vykoná to, co by mělo být úlohou rozumu. Cítím, že asi nikdy nedospěji ke stoické vyrovnanosti. A také nevěřím, že by mělo být nedůstojné lidské povahy projevovat cit, jenž je tak v souladu se svým předmětem. Ztratil jsem výtečnou družku, kterou bylo možno - kterou bylo nutno milovat: Neměla žádné z chyb svého  pohlaví; nebyla náladová, nepodléhala ženské slabosti, byla jen samá dobrota a upřímnost. Pro její přednosti ji za jejího života všichni milovali a po smrti jí všichni oplakávají. Je pro mne velice těžké od sebe oddělit bolest nad ztrátou a vzpomínky na člověka, kterého jsem si musel vážit a kterého jsem miloval poc elý svůj život. Snad by bylo rozumné vydat se někam na delší cestu, které by mě odvedlo od spousty věcí, které můj žal dennodenně rozdmývhávají. Ale teprve teď je k tomu příležitost. POd záminkou toho, že v Generálních státech kolují nepůvodní rytiny mých děl a že tedy musím podniknout kroky na ochranu svých autorských práv, jsem požádal o pas a konečně jsem ho dostal. Mohu tak odjet do Haagu, kde doufám uvidím Gerbiera a jistě se také setkám se svým starým přítelem, anglickým vyslancem Dudley Carltonem. To všechno musí samozřejmě proběhnout tajně. V politice naleznu rozptýlení a snad budu moci i něco vykonat pro mír.Válka mezi oběma částmi Nizozemí se navíc nerozhodne určitě na zemi. Spinolovy úspěchy byly omezené a o ničem nerozhodnou, dokud budou Genrální státy ovládat moře. V Antverpách to víme velmi dobře. Naše město den za dnem upadá. Mele už z posledního: nezbývá už žádný obchod, který by mohlo podporovat. A těch pár lodí, které k nám ještě zavítají, nám navíc přivezlo s sebou mor.

354.      dopis
Tommaso Campanella, Aix
Petru Gassendi v Paříži

2.augusti

Milý pane,
darovaná svoboda pro mne především znamená svobodu číst.

Ta mi byla sedmadvacet let odpírána, a tudíž mi čas ubíhá rychle. A čím více se nořím do spisů, tím silněji přede mnou vyvstává, co jsem sám napsal a co nyní i začíná vycházet tiskem. Skoro bych si troufl tvrdit, že jsem toho v žaláři příliš nezameškal. O duchovní svobodu jsem totiž nikdy nepřišel. Kdo si ji ale uchová, i když nesedí za zdmi vězení, proti tomu, co ho ohrožuje každý den? Všichni jsme v zajetí času.  Jednoho poznamená na těle více než druhého, ale vždy si musíme jako nejvyšší statek chránit svobodu ducha. Denodenně v nás dochází k oddělování smrtelného a nesmrtelného. Tělo spěje k rozpadu, duch spěje ku konečnému poznání. a ve mně zůstala nezlomná vůle, učinit skutečností "Sluneční stát", který jsem ve vězení doopravdy uzřel. Thomasi Morovi to nebylo dopřáno, třebaže byl lordem a nejvyšším kancléřem. Hlavu, kterí vymyslela Utopii, mu srubali s ramen.Já jsem jen ubohý zběhlý mníšek, který k nelibosti inkvizice přestál mučidla i věznění. Ale svoji znovu nabytou svobodu nepromrhám k tomu, abych zalezl někam do díry a v tichosti a pokoře doufal, že se na mě zapomene. Inkvizice má dlohé prsty a kdoví jak dlouho vydrží přízeň kardinála Richelieua, ale já jsem se již dávno odnaučil strachu. Nikdy jsem se nedokázal zdržet od toho, abych říkal a psal, co si ve skutečnosti ymslím. Asi se nepostavím s hákem v ruce v čelo revoluce. Na to jsou mé ruce a nohy přiliš slabé. A také jsem si vědom práv  povinností hosta, jímž ve Francii jsem. Budu však dál zažínat pochodně - a jiný je může vrhnout , kam se mu zlíbí.

S potěšením jsem si přečetl vaši disputaci s angličanem Robertem Fluddem, který mě uvedl do jisté německé společnosti, k níž prý náleží v Paříži také jistý Cartesius. Miluji tajné společnosti a vždy jsem je miloval. Jsou na každý pád příjemnější, nežli ty , do nichž se rodíme a v nichž musíme žít. Tajné společnosti živí naději, že je možno vytvořit nový společenský řád. Vskutku musí jednou nastat zlatý věk, v němž budou lidé žít v souladu s Bohem, s přírodou i se sebou samými.Svatá písma všech národů jsou si tím jista.  A ať již jsme ztratli ráj z jakéhokoli důvodu, rozumný člověk bude stavu dobýt ho zpět. Jestliže ho ve svém myšlení dosáhl Morus, dále - jak se doslýchám - jiný anglický kancléř, Francis Bacon, a jestliže jsem ho dosáhl já, stane se jednou skutkem. Protože čeho lidé dosáhnou v myšlenkách, to se stane jednou skutkem - to dobré i to zlé.

A také jsem si s potěšením přečetl ony pamflety, které si berou na mušku rozmnožování lidí v mém Slunečním státě. A s tím se právě obracím na Vás, protože jste obzvláště zběhlý v přírodních vědách. Předhazují mi, že ve svém "Slunečním státě"zavádím cosi jako chov lidí; prý to má být výron mnišské fantazie, navíc posílený blouznivými představami vězně. Ale posuďte sám: CHceme-li novou, ideální společnost, což k tomu nebude třeba také nových lidí? Kde se ale vezmou, když uvážíme současné mocenské struktury? Ovšem, jedině výchovou! To dobře vědí i Jezuité. A i ve Slunečním státě náleží výchově čelné místo. Výchova ale musí pracovat s člověkem takovým, jaký se jí naskýtá; nemá žádný vliv na to, jak člověk vzniká a proto za daných předpokladů často selhává. To tedy máme onen prchavý proces kopulace, který ovšem s nevyhnzutelnou nutností vytváří nového člověka, přenechat na vůli dvojicím zaslepeným a přemoženým chtíčem? To podle mého nesmíme! A myslím, že to není dáno mnišským myšlením, ale rozumem. Jak jen může uspokojení slasti mít  přednost před nároky společnosti? Není snad v zájmu všech, aby právě plození byla věnována nejvyšší péče? Na tom spočívají základy ideálního státu, který se nemůže podařit zavést nezdárným dětem. Vždyť to je to, s čím se  musí i výchova neustále - a marně - potýkat. Není-liž tedy radno volit partnery uvážlivě, bedlivě zkoumat jejich tělesné, duševní i duchovní vlastnosti, zda se navzájem potírají, ale právě naopak se vzájemně doplňují a ponoukají k lepšímu? A není tedy také náležité dopředu přesně určit okamžik početí podle okamžitého rozpoložení dvojice a dle vlivu hvězd? A je snad zavrženíhodnější, když se takového úkolu ujmou mudrci čistých mravů, než jak tomu je dosud, kdy o tom rozhodují dynastické, rodinné, hmotné, stavovské, i impulsivní, neřkuli násilné motivy a na charakter dítěte se myslí až na posledním místě. Vzpomeňme si jen na všechny ty následníky trůnu, vymodlené a žádoucně očekávané, z manželství uzavřených ze státnických důvodů, kteří však díky svému charakteru přivedou stát na buben.

Zůstává ovšem otázkou, jak aplikovat rozmožovací procesy, jež se k obecnému blahu praktikují na mém ostrově Taprobana, nacelé lidstvo. Asi zde musí být jeden národ, jenž půjde ostatním příkladem. Ale takový  zdokonalený lidský kmen pak rozhodně nesmí využít této své výhody k podmanění ostatních národů, jako se to třeba děje pomocí  vyspělejších zbraní. Ale musí naopak ostatním poskytnout pomoc, aby i v ostatních národech - dle stupně jejich rozvinutosti - zavládly ony taprobanské způsoby. Pak bude lidstvo zralé pro nový Zlatý věk.

Avízo
Český prorok Matouš Ulický
čili stále přetrvává strach před selským lidem

Příliš pozdě na to,  aby odvrátili zlý osud  sedláků v zemi na Enží a také v nedostatečném počtu, aby mohli vůbec ohrozit císařskou moc, sáhli nyní po zbraních češští sedláci. Byli k tomu podníceni novým prorokem, který se jmenuje Matouš Ulický, veřejně vystoupil  ponejprv v Čáslavi a od té doby prochází zemí. Vydal výzvu "lidem nízkého stavu", která jde z ruky do ruky. Jako kdysi Žižka za časů husitských válek v ní vybízí k boji za svobodu a na záchranu života, zboží, žen a dětí. Tvrdí, že hornorakoušští sedláci jsou nezlomní a mohou se pozdvihnout k dalšímu odporu. Místy se k němu přidávají lidé, kteří pak útočí na zámky a vypalují kláštery. Nikde na venkově si šlechtici a duchovní nejsou jisti životem. Nedošlo sice k žádným velkým srážkám, ale válka zuří v malém. A potrvá, dokud bude trvat ona velká válka.

předchozí část:           andresius.pise.cz/512-dopis-351-352-holandsky-malir-torrentius.html

následující část:         andresius.pise.cz/514-dopis-355-358-valdstejn-a-cisar-na-vrcholu-moci.html