Andresius | Anno 1630 (Dopis 377-378)

Anno Domini 1630

377. dopis
Jan Křtitel van Helmont, Vilvoorden
Danielu Möglingovi v Zaháni nebo v Butzbachu nebo jinde

v lednu

Můj drahý kolego,
každá doba má své souchotě. Píši Vám to už potřetí, ale dopisy se mi stále různými oklikami vracejí zpět. Žádný div v těchto nepokojných dobách, jež vás žene pryč rychleji, než vás dokáže dostihnout postilión. Vyjádřím se tedy stručně: Veškeré léčení pochází z ducha. týká se to i smrti, kdy dochází k maximální proměně v duchu. Pokud se tento proces přeruší v časném stádiu, poukazuje to na nedostatek v materii a/nebo v oduševňujícím duchu. V tom spočívá veškeré tajemství medicíny a nakonec i alchymie. Když ale hovoříme o tajemstvích, musíme si být vědomi, že máme co do činění s nevysvětlitelným. Ty tisíce a tisíce alchymických knih jsou tak nesrozumitelné z dobrého důvodu. Není to jen proto, že by byly popisy záměrně matoucí, aby je nezasvěcenci nezneužili. Neboť čím vyšší vědění je v sázce, tím méně lidem je je možné svěřit. Ale je tu ještě další důvod, který spočívá v tom, že slova nestačí na vyjádření tajemství alchymie. Proto bývají nejvýznamnější alchymická díla vybavena obrázky, a to snad ještě bohatěji, nežli byl původní autorův záměr. Jen se podívejte třeba na díla takového Michaela Maiera, Heiricha Khunratha, Stozia ze Stoltenbergu, nebo Štěpána Michelspachera, abych vyjmenoval jenom pár novějších. Pomocí symbolů a obrazné řeči se nám pokoušejí přiblížit, co řečí vůbec nejde vyjádřit. Vždyť nakonec nejde o výklad, ale o osvícení. Jistě je pomocí Kamene mudrců možné vytvořit zlato. A jistě je pomocí něj možno léčit všechny nemoci, a také je možno s jeho pomocí život libovolně prodloužit. Ale to všechno jsou vnější věci. K čemu je vyrobené zlato? Proč nepopřát nemoci její přirozený průběh? A k čemu je příliš dlouhý život? Alchymie nás neustále přivádí k androgynovi, k překonání pohlavnosti a podvojnosti pozemského života, k návratu k prapůvodu bytí. Celá ta spousta experimentů v alchymistických kuchyních po celé zemi, jichž se lidé trochu obávají, trochu se jim smějí a trochu jim nerozumějí, nejsou pro pravé adepty ničím jiným nežli vyjádřenou vůli po procesu učení. Potřebné jsou právě tam, kde se lidé spokojují s předem danými odpověďmi na podstatné otázky. A nejsou to přitom procesy, jež by byly pro všechny stejné, ale každý jednotlivec má v nich odkrýt to, co je mu vlastní. Největší shoda proto vládne v analogiích. Ale jak takovouhle otřepanou pravdou pomůžete svým nemocným proti moru? To byste na ně musel začít působit ještě před vypuknutím moru. Musel byste přimět lidi, aby aby se zamysleli nad všemi okolnostmi svého života, velkými i malými, vnějšími i vnitřními. Ale dokážete to? Většina lidí je nevědomých a zůstanou už takoví, a mnoho je jich schopno jednat proti svému lepšímu svědomí. Veliký Paracelsus jistě svou tinctura physica spoustě lidí pomohl a některé dokonce snad dokázal vyléčit. Ale to spolupůsobilo ještě něco dalšího, ne jen pár zázračných kapek. Žádný lékař neuzdraví toho, kdo už nechce žít. A kdo nechce zemřít, odolá i moru. Tak je to jednoduché. Ovšemže ne zas tak jednoduché; použil jsem totiž na vysvětlení slova, jež to tajemství nevysvětlí, ale jen zviditelní. Hledejte v alchymických knihách nějaký názorný obrázek.—

378. dopis
Adam Contzen SJ, Mnichov
Kasparu Scoppiovi v Římě

12,februarii

Vážený profesore, měl byste veškerou svoji výmluvnost, již hodnotím velmi vysoko, použít k tomu, aby před svatým stolcem nebyla zpochybněna věrnost vévody Maxmiliána papežskému stolci. Na tom nic nemění ani vévodovo spojenectví s císařem ani současná rozmrzelost svatého Otce na pana císaře. A ani v nejmenším není vhodné připustit jakékoli pochyby o pevnosti vévodovy víry. Pevnou rukou drží v kázni svůj lid i sám sebe. Mohu vás ujistit, že minimálně jednou týdně se vévoda kaje před obrazem Panny Marie. Používá k tomu široký kožený řemen s bodci. Ten si opáše bodci dovnitř a stále utahuje, až mu kape krev na bedra. Také používá bič s ocelovými kuličkami. Tím se bije po zádech až do krve, jako by mu šlo o to na svou vlastní kůži opět a opět zakoušet utrpení našeho Pána. Po každém takovém očistci zazvoní na sluhu, aby mu přinesl víno a lokajové ho vždy najdou zpoceného a zkrvaveného, že je na něj hrozný pohled. Já bych sám nikdy nemohl při zpovědi uložit vévodovi takové pokání, jaké si ukládá sám z vnitřního popudu. Tento kníže má vskutku právo být na ostatní tvrdý a přísný.V politických věcech opětovně prokázal svoji pevnost, když na něj Španělé naléhali, aby přenesl válku do odpadlického Nizozemí. Do Mnichova dorazil na speciální žádost císařovu bruselský vyslanec Jacques Bruneau a později přibyl i vyslanec od vídeňského dvora, markýz de Aytona.
Oba se snažili vévodovi věc líčit tak, že mír mezi Španělskem a Anglií závisí jen a jen na něm. Měl totiž dát svolení k tomu, aby dolní Falc, nyní obsazená Španěly byla vrácena falckrabímu Fridrichovi, kterému by měl být udělen pardon. Španělé v náhradu za ni požadovali západní Frísko, které by jim měl dobýt vévoda a jeho ligistické vojsko. Když se bavorský vévoda tomu vzepřel, vévoda Sanlúcar si na něj v Madridu trpce stěžoval, jak odtud referoval hrabě Khevenhüller. Výhodná situace, v níž se císař nyní nachází, i zisk, který utržil ve válce bavorský vévoda, nebyly prý přímo závislé na španělské pomoci. Nicméně jestliže je nyní třeba se Španělům odvděčit a zároveň využít vojenskou převahu, jíž katolíci v říši nabyli, k tomu, aby bylo holandské kacířské hnízdo konečně vypáleno, spokojuje se císař s nezávaznými řečmi a bavorský vévoda se dokonce vyslovil přímo proti. Dokonce splétá intriky proti Meklenbursku a vévodovi Frýdlantskému,aby ho připravil o jeho vojenskou moc a generalát, a to ze žárlivosti a zištnosti, které nejsou ve prospěch katolické věci. Myslím, že není třeba předkládat jeho Svatosti argumenty o španělském prospěchářství a mocichtivosti. Bavorský vévoda se tedy ve službách katolické věci v Říši spojí raději s Francií nežli se Španěly a je v tom plně zajedno s arcibiskupy z Trevíru, Kolína i Mohuče. Vévoda soudí, že i při redukci současného Valdštejnova vojska napolovic, bude císařova moc dostatečná k úplnému prosazení restitučního ediktu, na čemž mu nyní jedině záleží. Nizozemí je španělská věc a při tom by mělo zůstat. Nejdřív zde musí být katolická Německá říše, a až pak katolické španělské provincie, na tom vévoda trvá. V Římě by mu za to měli být vděční.

předchozí část:                        andresius.pise.cz/...

následující část:                       andresius.pise.cz/...