Misericordia domini (na den sv. Trojice)

Misericordia domini plena est terra
Kázání na svátek sv. Trojice (Q 61)

Král David mluví: Země je plná milosrdenství našeho Pána. A k tomu říká svatý Augustin: "Země je plná milosrdenství proto, že je plná běd a strastí; v nebesích však není žádné milosrdenství, ježto tam není žádné soužení. Proto říká král David ještě jedno: "Nebesa jsou postavena silou slova Páně a z jeho úst pochází všechna jejich síla." A svatý Augustin říká, že slovo nebeského Otce je Jednorozený Syn a duch jeho úst, to je Svatý Duch.

 A proto také slyšíme tato slova dnes na svátek Svaté Trojice, ježto z těchto slov můžeme vyrozumět Svatou Trojici: Otcovu moc v Synu, když se o ní říká, že "ustavila nebesa";  Synovu moudrost, jež hovoří skrze slovo Otcovo; a dobrotu Svatého Ducha, ježto říká "z ducha jeho úst pochází všechna jejich síla". To dobře zvěděl svatý Pavel, když byl vytržen do třetího nebe a uviděl takové věci, jaké se nedají vyslovit a z plna hrdla zvolal: "ó bohatství moudrosti a vědění božího, jak nepochopitelné jsou tvé soudy a jak propastné tvoje cesty!"

Tato slova vykládá svatý Augustin, řka, že Pavlovo vytržení do třetího nebe neznamená nic jiného, než trojí poznání duše. Prvním je poznání stvořeného světa, jehož dosahujeme pomocí pěti smyslů a všeho toho, co je lidem současné. Ale v tom Boha nepoznáváme zcela, neboť jsou to hrubé věci. Druhé poznání je duchovnější a netýká se jen přítomnosti, takže třeba na tisíc mil poznám přítele, kterého jsem dříve viděl. Ale poznávám ho nepřímo: po šatech a podle postavy a také posle místa a času - to je všechno hrubé a materiální. A tímto poznáním také nelze poznat Boha; nedá se pochopit skrze místo, čas nebo barvu. Třetími nebesy je poznání čistě duchovní, kdy duše uniká všemu přítomnému a tělesnému. Pak slyší beze slova a poznává nehmotně; a není jí nic černé ani bílé ani červené. Tímto čistým poznáním poznává duše Boha zcela, tak, jaký je ve své přirozenosti a trojí co do osoby.

A o tomto poznání hovoří i svatý Jan, když píše: "Světlo osvěcuje všechny, kdo přicházejí na svět." Tím míní ono poznání, co vnitřně zažil.

Tomu slovu je třeba rozumět tak, že nepoznal jen Boha a všechny božské věci, ale také všechno to, co je předmětem poznání - ty jsou osvíceny a žádné jiné. Proto říká: všichni, kdo přicházejí na tento svět. Kdyby přitom měl na mysli tento hrubý svět, nemohl by ta slovo doopravdy říci, poněvadž tady je mnoho slepých a zpupných hříšníků; měl na mysli ale ono čisté poznání, jímž poznal Svatou Trojici, že totiž "Na počátku je Slovo a to Slovo je u Boha a Bůh byl Slovo. O tom říká svatý Augustin: "Kdyby to byl řekl přímo, nikdo by to nepochopil." to je to třetí nebe, do něhož byl vytržen svatý Pavel. A proto říká, že nebe je upevněno slovem našeho Pána. A také Job říká, že jsou nebesa ustavena jakoby odlitá ze železa.

Čtyři věci budeme na nebesích zkoumat: že jsou pevná a čistá, že v sobě všechno obsahují a že jsou plodná. A tyto čtyři věci mají být také u člověka, který má být nebem, v němž přebývá Bůh: aby byl pevný, jako jsou pevná nebesa. Písmo říká: Co přichází k dobrému člověku, to ho nepromění. Přátelé chtějí být se svými přáteli jedné mysli. A také je to tak s člověkem, který chce být jedné mysli s Bohem: jsou mu lhostejné zlo a dobro, zalíbení i bolest. Proto říká náš Pán: "Kdo postaví dům na kameni, ten nepadne." Písmo tvrdí, že na dvě, tři míle od země nejsou již deště, ani kroupy ani vítr. Je tam takový klid, že když napíšeme písmena do písku, zůstanou zcela netknuta.Na tom můžeme poznat, jak daleko se člověk od Boha dostal svým hříchem, že tak lehce podléhá proměnám a souží se.

Za druhé shledáváme na nebi čistotu a jasnost, jakou vidíme i u vody; když je voda kalná, neodráží se v ní nic, co nad ní podržíme, ježto je do ní přimíšena země. Ale když je čirá a nepromíšená, odráží se v ní, co nad ní je podrženo.A tak je to také s člověkem: Je-li obtížen pozemský i věcmi, nemůže poznat svoji čistotu ani čiré božství. Ale naše čirost je proti čirému božství nečistotou, jak říká prorok. O tom hovoří svatý Bernard: Proč ruka nepoznává světlo slunce tak jako oko, kdyžtě je duše přítomna ve všech údech? Je to proto, že ruka není tak čistá jako oko.  Kdyby ruka nebo noha do sebe slunce pojímala tak jako oko, poznávaly by o ony stejně jako oko. A proč uchu nechutná stejně sladkost jako ústům  a ústa neslyší sladkých zpěv a hlas jako ucho? Je to proto, že k tomu nesou ustrojeny.

A proč nepoznává tělesný člověk duchovní věci tak jako člověk duchovní? Tak tomu prostě je: Kdo bude chtít duchovní věci poznávat a zakoušet tělesnými smysly, je na nesprávné cestě a hrubě se klame. Ale o tom již nebudu mluvit, protože jeden pohanský mistr říká, že dobrý člověk je po polovinu doby stejný jako hříšník - to je ve spánku: tehdy hříšník nehřeší. ani nekoná nic dobrého. A ani dobrý člověk tak nečiní, ježto má před sebou jedno: aby ve spánku snil o dobrých věcech - to je vskutku znakem čistého člověka. Když se mu ale zdá něco špatného,  zmítá se ve spánku - a to je znakem toho, že jeho bdělá bytost zvítězila. Pokud ale má v takovém spánku zalíbení, ještě v něm bdělý člověk nezvítězil.

Za třetí nebesa vše objímají a pojímají do sebe a udržují v sobě. A něco takového má člověk v lásce - ta v sobě také zahrnuje vše - to jest přátele i nepřátele. Přátele miluje v Bohu, nepřátele pro Boha a skrze Boha; a vše, co Bůh stvořil, to má ráda pro Boha našeho Pána, nakolik to vše k Bohu spěje.

A za čtvrté nebe zúrodňuje a pomáhá každému dílu. Nebe pracuje více nežli tesař, když pracuje nebo staví dům.

A za páté je nebe stolcem našeho Pána. O tom písmo říká: Nebesa jsou jeho stolcem a země jeho podnoží. Jeden pohanský mistr říká, že kdyby nebylo času, místa ani látky, bylo by vše jednou jedninou bytostí, jedním jediným bytím. Látka rozlišuje jednotlivé  bytosti, které jsou si rovny duší. Proto říká duše v knize lásky: Vtiskni mne do sebe, jako pečeť do vosku.

Aby se nám tak stalo, k tomu nám pomoz Bůh. Amen.