Náš pán vložil ruku na dívku a pravil: "Vstaň" Ruka boží, to je Svatý Duch. Každé dílo se koná v horoucnosti, protože když v duši ochladne ohnivá láska k Bohu, umírá; a má–li Bůh v duši působit, musí být s duší sjednocen. A má-li být duše sjednocena s Bohem nebo se s ním sjednocovat, musí být ode všeho oddělena a být sama, jako je sám i Bůh; vždyť dílo, které Bůh v oproštěné duši působí, je lepší než nebesa i země. A proto Bůh duši stvořil, aby se s ním sjednotila. Jeden svatý říká, že byla duše vytvořena z ničeho a učinil ji on sám a nikdo s ním nebyl. Kdyby ji byl s ním někdo spoluvytvořil, stále více by se obával, že se duše k němu přikloní. Proto musí být duše sama, jako je Bůh sám.
Duchovní se nemůže sjednotit s tělesným. Má-li božská dokonalost působit v duši, musí se nejprve duše stát duchem, jako je duchem Bůh a dává-li se Bůh duši v duši, musí se jí dát podle míry. Proto ji vtáhne do ní samé a do sebe, a tak se s ním sjednotí. Je takové podobenství: Jako se sjednotí kámen a oheň, přesto , poněvadž jsou oba tělesné, zůstává kámen uvnitř chladný pro svoji hrubost, a podobně je tomu se světlem a vzduchem: vše , co vidíš skrze vzduch, vidíš díky slunci. Ba spíše, poněvadž je obojí tělesné, je v míli /vzduchu/ více světla nežli v polovině míle a v polovině míle více nežli v domě. A další podobenství, které se dá použít, je příměr těla a duše: TY jsou natolik sjednoceny, že tělo nemůže bez duše působit a duše bez těla; a jako se duše skrývá v těle, tak se ukrývá Bůh v duši; a jakmile se duše od těla oddělí, je to pro tělo smrt, tak také umírá duše, když se oddělí do Boha.
Jsou tři překážky pro to, aby se duše s Bohem sjednotila. Za prvé, je-li příliš rozptýlená a není prostá; to totiž pak duše tíhne k tvorům a není oproštěná. Za druhé: když je spojena s časnými věcmi. A za třetí:, když má náklonnost k tělu, se také nemůže sjednotit s Bohem.
A jsou také tři podmínky sjednocení s Bohem. Jedna je, aby byla duše prostá a nerozdělená; má-li se totiž sjednotit s Bohem, musí být prostá jako je prostý Bůh. Za druhé, aby byla povznesena nad sebe samu i nad vše pomíjivé a lpěla na Bohu. A za třetí,aby se oddělila ode všeho tělesného a konala vše v původní čistotě. Augustin o svobodné duši říká: Když mě nechceš, já tě chci; a když tě chci já, ty mě nechceš. Když se za tebou ženu, ty prcháš. V takové vzájemnosti se čistí duchové blíží k boží prostotě.