Dopis 15-16

15. dopis

Kaspar Schoppe, Řím

Samuelu Dilbaumovi v Augšpurku

na den Svatých Tří Králů

Velectěný Pane! Mám v úctě vaši vytrvalost, ale měl byste ji věnovat lepšímu dílu. Nedokážu pochopit, jak můžete mít soucit s individuem, které by mělo shnít zapomenuto někde v temných sklepeních Andělského hradu. Bruna jste správně vypátral, to Vám mohu potvrdit. Dostal jméno Felipe, poněvadž přišel na svět v Nole, jež je součástí Neapolského království. Později, po svém vstupu do Dominikánského řádu přijal jméno Giordano. Kdyby byl vytrval na této stezce spásy,  byly by mohly jeho nepochybně oslnivá duchovní obdarování stvořit mnoho dobra. Ale namísto toho si jej osedlal ďábel, jinak se to nedá vyjádřit. Zběhlý dominikán! Co se dá od něho očekávat? Znám ještě jednoho takového zrádce: Jmenuje se Tommaso Campanella, jenž se vysmívá papežské exkomunikaci a v současnosti, jak se proslýchá, vyvolává nepokoje v Neapoli. Ale i s ním to skončí špatně. Ovšem zatímco jádro Campanellových neřestí tkví v lehkomyslnosti, duchovním libertinství a mocné spekulaci, Giordano Bruna se stal pro svou pýchu, nenávist k božskému řádu i neslýchaná rouhačství veřejným nepřítelem. Odpovídá pravdě, že překvapivě zmizel z Frankfurtu, kde nerušeně provozoval své zlořády. A také je pravda, že se odtud vydal do Benátek na pozvání Giovanniho Monceniga, jenž toužil být jím vzděláván v duchovních naukách. Není však pravda, že Moncenigo vydal svého hosta bez okolků inkvizici. Učinil jen jisté oznámení, když mu Bruno sdělil svůj úmysl odebrat se zpět do Frankfurtu a tyto Moncenigovy výpovědi vedly k Brunově zatčení. Ale to si ony řeči, jimiž Bruno obtížil svědomí svého hostitele a znesvětil Moncenigův dům, onen skvělý palác na laguně, měl nechat pro sebe?

Nebyl by se provinil proti Bohu i světu, kdyby byl pomlčel o takových Brunových výrocích, jako že neuznává mši, že nenachází zalíbení v žádném náboženství, že je ohromný nesmysl (expressis verbis!), když katolíci tvrdí, že se chléb proměňuje v tělo a z hosti se stává Kristovo tělo? Ale nedosti na tom. Což nenazval Bruno před Moncenigem - Bůh odpusť, že něco takového vůbec opakuji - Krista lhářem? Anebo tohle: Aby svedl lid vykonával Kristus údajně falešné skutky a mohl si být vědom, že jednoho dne za to bude viset. Ale to ještě není všechno: Bruno tvrdil, že v Bohu nejsou různé osoby, popíral trojjedinost, které by - podle něj - znamenala předpokládat boží nedokonalost. Dále se Moncenigo od Bruna doslechl, že není jen tento jeden nám známý svět, ale nesčetně světů jiných a Bůh bez přestání tvoří nové světy a ve všech je přítomen. Kristus ani za mák není více božím synem, než kdokoli jiný, zázraky konal jen naoko a nebyl  tedy nic více než obyčejný kouzelník, jako někteří z jeho apoštolů.

Nestačí Vám to?

Kde se nyní Bruno nalézá? Stěžuje si ve své zatvrzelosti bez ustání na pokání mu uložené, že ho prý nechají umřít hlady. Ale je správné, že ten, jenž pohrdá duchovním pokrmem křesťanstva, musí snášet tělesnou újmu. Svatá inkvizice se ale umí obrnit trpělivostí. A nevěřte, že Brunovo neštěstí, jež sám více než zavinil, se zakládá pouze na Moncenigově svědectví. Bruna můžete poznat i z jeho spisů, a z nich se ukazuje, že ho neobviňujeme díky nějakým nepředloženým tlachům, ale pro jeho jednoznačně doložený antikristovský postoj. A nejde jen o to, že se Bruno drží Koperníka, podle nějž se Země otáčí okolo Slunce, protože o tom se nedá diskutovat, zda něco takového mohlo být božím záměrem. Ne, Bruno jen využívá zástěrku, kterou mu Koperník poskytl, aby zcela zničil náš obraz světa a s ním i náš obraz Boha. Víte již nyní, o co Vám jde? Chcete-li v tomto případě cokoli dokázat, musíte mlčky!—

--------------------------------------------------------------------------

předchozí dopisy:andresius.pise.cz/268-dopis-13-14.html

následující dopisy:andresius.pise.cz/282-dopis-17-18.html