Zpráva o upálení Giordana Bruna + Dopis 51

16. duben 2016 | 19.29 |
blog › 
Zpráva o upálení Giordana Bruna + Dopis 51
Zpráva
Podrobná autentická relace o upálení kdysi dominikánského mnicha Giordana Bruna, kterého nazývali "knížetem kacířů", na Římském Campo dei fiori, společně s jeho posledním odkazem
V římském žurnálu Avvisi di Roma se objevila 19.února tohoto roku následující poznámka:  Ve čtvrtek ráno byl na Campo dei Fiori za živa upálen onen zločinný dominikánský mnich z Noly, o němž jsme podali zprávu v jednom z posledních listů - tvrdošíjný kacíř, jenž podle nálady vymýšlel různá tvrzení a to především proti Svaté panně a svatým. Tento zloduch hodlal pro ně ve své zatvrzelosti zemřít a pravil, že umírá jako mučedník a jeho duše se vznese z plamenů do ráje. Teď však sezná, zda mluvil pravdu.
V tajné zprávě bratrstva Stětí svatého Jana, kterou pro nás opsala důvěryhodná osoba o tom stojí: Ve dvě hodiny v noci obdrželo bratrstvo zprávu, že se následujícího rána koná poprava ubohého hříšníka. V šest hodin večer před nónou se shromáždili všichni poskytující útěchu společně s kaplanem od Svaté Voršily a odebrali se do vězení ve věži. Tam v kapli odříkali obvyklé modlitby za k smrti odsouzeného Giordana Bruna, odpadlého bratra z Noly, zatvrzelého kacíře. Naši bratři ho všichni s láskou napomínali. Také jsme povolali dva dominikánské otce a dva jezuity, dva z nového kostela a dva od svatého Jeronýma. Všichni mu s velkou pílí a učeností dokazovali jeho blud. On však až do konce setrval ve své vzpurnosti a zaplétal svůj mozek i rozum do tisícerých bludů. Od své zatvrzelosti neupustil, ani když ho soudní pacholci odváděli na Campo dei Fiori. Tam ho svlékli, přivázali ke kůlu a za živa upálili. Po celou tu dobu jej provázelo naše bratrstvo zpěvem litanií a almužníci se do poslední chvíle snažili zlomit jeho tvrdošíjný odpor, až nakonec odevzdal svůj nešťastný bídný život.
Z obou těchto dokumentů vyplývá, že v případě Giordana Bruna nešlo o žádného běžného kacíře, jaký padne ročně za oběť plamenům tisíce. Jeho odsouzení bylo proto také určeno k oslavě Svatého milostivého léta katolické církve, u jehož příležitosti se v Římě shromáždilo na padesát kardinálů. Předcházelo mu osmileté věznění, jež nemělo za cíl nic jiného, nežli přimět Bruna k odvolání jeho bludů. Nakonec byl použit i nejvyšší stupeň mučení, jež bylo ovšem ztíženo tím, že katovi pacholci nesměli připravit provinilce o život předčasně, neboť o kurie se nechtěla v tomto závažném případě připravit o teatrální veřejnou popravu. Bruno odolal veškerému pokušení a trýznění, a jestliže ho Avvisi di Roma označují za mučedníka, již tedy si vysloužil i tuto pověst.
Dvacátého ledna předal Bruno presesovi Svatého officia pamětní spis, který byl však odložen, aniž by jej kdokoli četl.

Osmého února podepsalo osm kardinálů rozsudek a předali jej světské spravedlnosti v osobě přítomného římského guvernéra se slovy: Abys byl potrestán zaslouženým trestem, přičemž prosíme snažně, aby guvernér s ohledem na tvé utrpení zmírnil přísnost zákona, abys nedošel smrti nebo tělesné újmy.

To ovšem již všichni viděli že má Bruno kolem vymknuté ruce, takže se nemůže vůbec, nebo jen s velikými obtížemi pohybovat a na jeho kotnících a zápěstích bylo vidět kůži sedřenou až na maso. Samozřejmě i přes tuto pokryteckou formuli, kterou se církev chtěla očistit o krve, nikdo o popravě nepochyboval. Bruno odpověděl s velkou sebejistotou: "Rozsudek proti mě mi oznamujete s větším strachem, nežli s jakým ho já přijímám."
Dopoledne sedmnáctého února se nahrnul na květinový trh svátečně naladěný dav. Hranice byla narovnána okolo železného kůlu, k němuž připoutali Bruna vlhkými provazy.  Okolo krku mu ovinuli rezavý řetěz, ale kat ho neutáhl natolik, aby zkrátil odsouzencovo utrpení. I slámou se šetřilo a nebyl do ní přimíšen žádný střelný prach, jímž se jindy podporuje vzplanutí a smrt nastává rychleji. Když stál kat již s hořící pochodní připraven podpálit suché roští v základech hranice, přihnal se na zpěněném koni místodržitelský úředník a vyzval Bruna naposledy hlasitě k odvolání. Ale Bruno, kterému zavázali ústa, údajně proto, že mu předtím vyrvali jazyk, potřásl hlavou. Když vyrazily první plameny a bratrstvo Svatého Jana počalo zpívat litanie, vyškrábal se na připravený žebřík dominikánský páter a podržel Brunovi před tváří krucifix. Ale ten se s výrazem nevýslovného pohrdání odvrátil od obrazu Spasitele.
Na to se v davu ozvalo šuškání a všeobecný jásot ustal. Dominikán slezl rozčarovaně zpátky, katovi pacholci zavrtali pohrábly v hranici, aby hustý dým zakryl Brunův smrtelný zápas a udusil jeho poslední steny. Jásot uvízl lidem v hrdle a v tichosti se rozcházeli. Brunovy spisy neznali, chtěli se jen potěšit pohledem na potrestání ubohého hříšníka. Lidská oběť je měla vyděsit a upevnit v bázni boží. Namísto toho se Bruno před očima všech zřekl Vykupitele gestem výmluvnějším a otřesnějším, nežli jak by byly dokázaly jeho slova a myšlenky. Mene tekel, jež z mysli spravedlivých nikdy nezmizí. -
51. dopis
Kaspar Schoppe, Řím
Samuelu Dilbaumovi v Augšpurku
v únoru
Pane! Váš hanebný pamflet popisující zasloužený konec Giordana Bruna vás činí jeho spoluviníkem: Namísto toho, abyste se jako věrný kronikář spokojil citováním Avvisi di Roma, kde je již obsaženo vše, co je veřejnosti třeba k porozumění tomuto smutnému případu, svým nenávistným rozmazáváním, svévolnými výklady a zavrženíhodnými závěry převracíce tento akt spravedlnosti v jeho opak. Je vám známu, že ďábel nesnese pohled na našeho Pána s Spasitele? Co jiného tedy může znamenat, když Bruno odvrátil hlavu, nežli, že byl již zcela v ďáblově moci? Quod erat demonstrandum. V čem jiném by měla spočívat nezpochybnitelná povinnost církve ustanovené na zemi samotným Bohem, nežli v neustálém boji se zlem v každé podobě. V tomto jí uloženém těžkém boji, bere Svatá inkvizice ve vznešené síle ducha za svou bolestnou povinnost raději popravit dvě stě nevinných, nežli nechat uniknout jednoho viníka. Odvahu a mravní sílu k tomu čerpá z důvěry v to, že s odříkáním slouží božské prozřetelnosti. Vy se chcete zastávat Bruna, jenž pohrdal zapsaným Slovem božím, vysmíval se jakémukoli mírnému poučování a na věky založený křesťanský světový řád se snažil nahradit mechanickým chaosem, zbaveným veškeré milosti a možnosti vykoupení? Musí Ježíš Kristus vytrpět smrt na kříži ještě pársetkrát, poněvadž podle Brunovy blouznivosti je ještě několik set podobných obydlených světů, jako  je naše země? Nemáte snad člověka za jedinečného  a máte ho za příliš nepatrného, aby byl hoden výkupné oběti Božího Syna? Brunova smrt byla možná jistým mene tekel. ale jen pro ty, kdo se snaží otřást pevnými základy naší církve. Budu Vás za to volat k odpovědnosti.—

předchozí část:     andresius.pise.cz/320-dopis-49-50.html

následující část:   andresius.pise.cz/323-dopis-52-zprava-o-prijeti-francouzskeho-poselstva.html

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář