Andresius | Dopis 136 -137

136. dopis
Jiří Erasmus Tschernembl, Libeň
Kristiánovi z Anhaltu v Heidelbergu

26. junii

Jasnosti!
Nepřekvapuje mě vaše rozčarování z toho, že roztržka v habsburském domě byla tak rychle zažehnána. Ale pomyslete, že byl zachován mír; vždyť kamkoliv přitáhne vojsko, nepokojný živel, válka se šíří nekontrolovatelně dále. A válka - i přes Donauwörth, nebo právě kvůli němu - nemůže být naším zájmem. To římské duchovenstvo po celé Evropě neustále štve k válce, neboť se cítí den ze dne silnější skoncovat s protestanty. Unie oproti tomu nepředstavuje trvalý mocenský faktor a jestliže spoléháte na pomoc krále Jindřicha, ten ji jistě neposkytne, aniž by tím současně sledoval své zájmy. Teprve nyní, když už krize pominula, mohou být všichni spokojeni. Císař, na něhož se nikdo neopovážil vztáhnout ruku, si ověřil věrnost a vytrvalost Čechů. Nepostoupil českou korunu Matyášovi, ale učinil ho jen jejím čekatelem. Arcivévoda Matyáš si ovšem může vsadit na hlavu korunu svatoštěpánskou, což ho přimělo vrátit se na svůj uherský, poněkud kymácivý trůn. Také si podržel vládu nad Vídní a Rakousy, které stejně ovládal de facto; nyní jim vládne i de jure a k tomu dostal regentství na Moravě, jež mu nabídl Žerotín. Žerotín pro Moravu a já pro Rakousy jsme obdrželi od Matyáše příslib náboženské svobody; Čechové doufají, že totéž obdrží od císaře. Žerotín se pokusil skvělou řečí na českém sněmu přetáhnout na Matyášovu stranu i Čechy, ale ti to odmítli. Naší věci to ale není na škodu, jen když i císař dodrží své sliby dané Čechům.
Nevyřešena zůstává ještě otázka Donauwörthu. Zde bude, myslím, Unie moci vyvinout dlouhodobý tlak, který neustojí ani vévoda Maxmilián. Bude také dobré počkat si na stanovisko císařovo, až se zotaví z šoku způsobeného Matyášovým vpádem. Proslýchá se, že vévodovi Maxmiliánovi není vůbec nakloněn, protože zašel příliš daleko. Nemluvě o zaslaném účtu, který císaře rozhořčil. Myslím tedy, že čas pracuje pro nás.—

137. dopis
Johannes Kepler, Praha
Kryštofu Besoldovi v Tübingen

v červenci

Velectěný mistře, vážený příteli mnoha mých přátel v Tübingen. Ježto jsem nedostal odpověď od svého starého učitele Mästlina od té doby, kdy jsem ho žádal, aby se vynasnažil zjednat mi místo, obracím se nyní na Vás. Nevím, jak dlouho ještě může trvat můj pražský pobyt a nic si nepřeji více, než návrat do svého Württemberského domova. K mladému vévodovi jsem již směřoval svoji žádost a nesmlčel jsem v ní, že v náboženských otázkách se kloním ke kalvinismu, jakkoli odmítám přísně predestinační učení. Neobdržel jsem ale ni ni žádnou odpověď. Ale když se nyní luteráni spojili s kalvinisty v Unii, budou i v těchto otázkách, soudím snášenlivější. Copak má matematik do činění s církevními dogmaty, když se zabývá přímo nezměnitelnými zákony božími? Byl jsem již jednou zbaven svého úřadu a vyhnán z města a nechtěl bych to zažít podruhé. Nebezpečí se zdá sice být od Prahy odvráceno, ale poměry jsou nejisté, že se člověk musí zavčas zaopatřit. Také již delší dobu nedostávám peníze z císařského dvora, který se zdá být zcela bez prostředků. Musím se tedy na chléb přivydělávat věštěním, jakoby nebylo sdostatek šarlatánů provozujících tento nešvar. V astrologii sice občas shledávám i zalíbení jako ve hře podle božských pravidel. A zcela jistě jsou i do uspořádání nebes vepsány zákony určující náš pozemský život. Ale jak? To zůstává sporné, takže lehkovážné odpovědi mohou natropit velice mnoho škody.
Během těchto vzrušených týdnů ke mně také dospěly dotazy, podle nichž jsem měl určit věk, jakého se dožijí císař a arcivévoda Matyáš. A na jejich základě se chtěli rozhodovat nerozhodní dvořané! Císařovo datum narození jsem znal, Matyášovo mi bylo speciálně sděleno z Českého Brodu. Císaři jsem předpověděl dlouhý život, zatímco u arcivévody si člověk nemůže být jistý, záleží na okolnostech. Horoskopy sice ukazovaly spíše na opak, ale cožpak jsem mohl císaři uškodit?
Také mi jistý doktor Stromair z Prahy vnutil za horentní odměnu horoskop jistého mladého muže, jehož jméno nechtěl nebo nemohl uvést. Vyšel z toho skutečně rozporuplný charakter, který jsem jen nerad pouštěl z ruky. Což jsem si mohl být jistý, že v těchto vzbouřených dnech nehledá takový smělec a dobrodruh, přitom však nad lidmi povýšený a po novinkách prahnoucí - tak se mi jevila ta osobnost - pobídku nebo snad i nebeské pověření k nějakému pochybnému a možná i odsouzeníhodnému podniku. Navíc dotyčnému zcel schází respekt vůči lidským zvykům a řádům, náboženství je mu lhostejné, jeho uzavřenost a pletichářství ho činí neschopného jakékoli podoby bratrské i manželské lásky a současně v něm veliká díky jeho ráznosti a energii spočívá potenciální vůdce spiklenecké bandy. Jako by v současnosti nebylo v Čechách dost buřičů. Teprve poté co onen doktor, uznávaný a ctihodný lékař vyjevil, že se jedná o příslušníka rodu pánů z Valdštejna, jehož hlava slouží císaři jako Nejvyšší štolba, jsem dal ten papír z ruky. Později jsem se doslechl, že jde o nějakého jeho vzdáleného příbuzného, který slouží Matyášovi a začal si dělat výčitky.—

předchozí část:
následující část:              andresius.pise.cz/...