Dopis 304 + Vyproštění nizozemského Bergenu

304. dopis
Jan Ámos Komenský, Klopoty
Jiřímu Kavkovi v Lešně

16.iulii

Milý bratře,
kolik to jen našinců je nyní někde na útěku! to se ani nedá říci. Jsou jich snad tisíce, desetitisíce. A bude jich jistě více, poněvadž konec toho všeho se nedá předvídat, ale mohou se všichni utéci do Polska? Poláci jsou katolíci, a třeba Židům to dávají silně pocítit. I jejich král je katolík, a kdo může věřit katolíkům? Čeští bratři nenalézají ochranu ani u luteránů. Nechce mi přiznat, jak zkažené všechno křesťanstvo je. A ta hniloba se šířila stále, i po tom co byl upálen Jan Hus. Všechno, čemu učí Bible, je nyní převráceno vzhůru nohama: Z "nezabiješ" se stalo "zabij", a z "nepokradeš" "ber, co chceš". Boží desatero nahradilo desatero pekelné a vše, co kdy vytvořil lidský rozum, všechny filosofické školy, hodili lidé za hlavu jako neužitečné kvítí a býlí, jež je kdysi uchvátilo svojí krásou vzešlou ze lži a sebeklamu. A člověk, který se naučil rozlišovat dobré a zlé, si volí zlo; to činí, a blaho pokoje zaměnil za válečný zmar. V co může ještě věřit ten, kdo se vydává za svým posláním, aby lidi poučoval, zdokonaloval a vedl? Což se o něco takového nepokoušely už tisíce, ba desetitisíce jiných myslitelů a učitelů před ním? A jakého úspěchu dosáhli? Nebylo to vše jen klam a mam? Není snad podstatou veškerého života boj na život a na smrt, boj proti všem, a s ním i násilí, rozkoš z ničení a plenění cizího majetku, z nelidského hanobení a ponižování druhých - není toto skutečný svět se svými věčně platnými zákony? Vždyť právě takovou tvář nám dnes ukazuje a o její pravosti nemůže být nejmenších pochyb: mrtví na bitevním poli, zmírající morem, lidé zardoušení a probodnutí ve svých vydrancovaných domech, sirotci bez rodičů a rodiče odvlečených a zabitých dětí, vypálené domy a chrámy v troskách; krásné lidské výtvory vláčené blátem, trosky lidských snů a pokřivené svědomí, bolest, slzy, zoufalství, ohromný požár zachvacující celý svět, jenž plane, plane, plane stále dál...

Uchýlil jsem se do úkrytu na panství pana Karla ze Žerotína. Nevím, jak dlouho tu budu moci zůstat. Nikdo neví, nakolik jsem zde v bezpečí před slídiči a zrádci. Ale co mi na tom sejde! Vše je mi nyní jedno. Doufal jsem, že jsem za mnou bude moci přijít má rodina, poté co na tento hrůzypůný svět přišel náš nejmenší, jehož jsem ani ještě neviděl. A také toho chlapečka už nikdy nespatřím a snad lépe tak, snad si vyvolil lepší díl. A také už nikdy neuzřím onoho bystrého chlapce, jehož nevinná zvídavost mě tak těšila a- neustále sužovala. A také svou milovanou ženu už nikdy neuzřím, když jsem ji v nejtěžších okamžicích musel nechat o samotě. Všechny je skolil mor. Ó kdybych jen byl zůstal s nimi a sdílel s nimi tento osud! Tisíckráte raději volím zemříti, než zde býti, kde se tak děje, a musit přihlížet vší té neřesti, falši, lži a klamu, i ukrutnosti. Proto je mi smrt milejší než život.

A ty se mne, právě mne, tážeš na Boha? Když k němu voláme, neslyší nás a ani nechce slyšet. Bůh před námi uzavřel své srdce, stíhá nás a hubí a nešetří, a kdykoli k němu voláme, zacpává si své uši před našimi modlitbami. Je marno se na něj obracet. Ať se s námi děje cokoli, on na nebesích je v dobré míře. Konec je neodvratný, před námi zeje bezedná propast a my se do ní propadáme stále hloub a hloub. Kolik lidí bylo asi jen zabito, zatímco píši tento list! Kolik jich padlo do zajetí? Lidé si vybíjejí svoji zlobu na knihách a spisech, jichž se obávají. Na Fulneckém ryňku dal kapucín Kapistrán spálit celou moji bibliotéku s veškerými mými rukopisy, s poznámkami a koncepty! Kolik jen bratří zvolilo ze zoufalství dobrovolně smrt! Kolik lidí umírá každou hodinu hlady, morem, zimou, hořem či strázní, necitelností druhých, strachy a hrůzou! Ne, na tomto světě nemůžeme očekávat žádnou pomoc. Abys to vše snesl a vydržel třikrát volám: Navrať se, odkuds vyšel, do domu svého srdce - a zavři za sebou dvéře!

Lístek

Má ze srdce nejmilejší!
Nad těmito řádkami, prosím, neomdli; ani jednou, natož dvakrát nebo třikrát! Spíše Ti chci vylíčit svoji bezmoc - ale žádný strach, jsem v pořádku a v bezpečí. Od 14. srpna jsem v Sedanu, každý den plavu Maase a hraji s vévodou de Bouillon Jeu de paume. Své vojsko - pokud kdy bylo mým - jsem opustil. Náš nebohý Heidelberk bude ztracen. Když pomyslím na to, jak se vše seběhlo, poté co se naše věc počala tak slibně vyvíjet, připadá mi to jako zlý sen. A možná jsem žil ve snu ode dne, kdy jsem vytáhl do Čech až dosud, a teprve nyní začínám procitat. S naším společným snem je konec; zůstává nám jen láska - ale ta je mnohem lepší.

Ani poté co se mu podařilo spojit se se silami prince Kristiána z Brunšviku, se nechtěl hrabě Mansfeld odvážit žádné rozhodující bitvy s Tillym a se Španěly, jakkoli utržil náš nepřítel citelné ztráty v bojích u Höchstu, Wimpfenu a Mingolsheimu. Poté co byl ve svém táboře přepaden nájemným vrahem, jakoby ztratil Mansfeld veškerou rozhodnost. Stěžoval si, že peníze, které obstaral princ nestačí na výplatu žoldu jeho oddílům. Já jsem zase trval na bezprostředním vyklizení oblasti hessensko darmstadské, která námi obsazená těžce strádala. Lantkrabě se sice jako starý luterán postavil na císařskou stranu, ale je naším sousedem, a nechci se k němu chovat nepřátelsky, mám-li ještě kdy počítat s přispěním luterských knížat. Tak jsme odtáhli, jako pravá hejna kobylek, abylo mi doopravdu vhod, že jsme netáhli do naší Falce ale do Alsaska. Tam si měli vojáci i koně oddychnout a opět nabýt původní síly a až pak jsme se chtěli obrátit proti nepříteli.

V následujících týdnech jsem poznal oba dva své spojence opravdu důvěrně. Hrabě Mansfeld nemá vlast ani svědomí. Jediné, co vlastní, je jeho vojsko. Kdyby o ně přišel, zapíchl by ho nejbližší otrhanec. Veškeré jeho úsilí tedy směřuje k tomu, aby své vojsko udržel netknuté a v dobré míře. Bude se bít jen tehdy, když mu to přinese nějaký zisk, lacinou kořist a malé ztráty. Nikdy nenasadí veškeré své síly do hry o rozhodné vítězství. A - popravdě - nikdo neví, co přinese i vyhraná bitva.

Ve srovnání s brblavým Mansfeldem působí princ - vždyť přeci znáš jeho bouřlivý temperament - přímo zábavně. Po zásluze si získal onu přezdívku "šílence z Halberstadtu" a nade vše se rád chvástá. Válka je pro něj jedno jediné dobrodružství, a když vypráví o svých kouscích, celý stůl se otřásá smíchem.Vůbec nic - a to mě děsí - nebere vážně, a necouvne před žádným odvážným kouskem; to u Mansfelda vyvolává přímo paniku. Zajedno byli oba moji spojenci v jediném: v bezohledném odírání každé země, kamkoli vkročili. Marně jsem se snažil proti tomuto řádění zakročit. Hrabě prohlásil smlouvu se mnou za neplatnou, pokud v krátké době nedodám 50 tisíc tolarů. A princ se vynášel, že je ještě dost biskupství, na kterých se je možno odškodnit.

Nepomáhalo, když jsem žádal, aby se rozlišovalo mezi přáteli a nepřáteli.Tihle nemilosrdní lidé ničí a odírají všechny stejně. Zdají se mi být posedlí ďáblem; jako by měli přímo potěšení z toho vše podpálit, jako by nestačilo lidi obrat, ztrýznit a pobít.A všechno toto krveprolití a pustošení bude nakonec přičteno k tíži mně. Tak jsem se rozhodl opustit tuto bezuzdnou soldatesku - a jsem rád, že jsem tak učinil.

Oba dva pak odtáhli na sever. Mansfeld vstoupí do služeb prince Oranžského, což jsem mu doporučil. Spinola obléhá Bergen op Zoom, tam přijde Holanďanům pomoc vhod. A princ Kristián se chystá vypálit biskupství Lutyšské. Jinak jsem si vskutku představoval toto rýnské tažení. Pokoušeli se mě přesvědčit, že jejich manévr odláká Tillyho a Cordóbu a budou je následovat. Ale jenom Španěl se bude pokoušet je zadržet. Tilly půjde na Heidelberk, který mu bude vydán na milost a nemilost.

Nezbývá mi tedy než si najít nové spojence, kteří by pro mne vybojovali, co jsem ztratil. Camerarius hodlá rozdmýchat velikou náboženskou válku, poněvadž nyní už i v Sasku vidí, že v Čechách ani v nejmenším nešetří luterány, a že se jim vede stejně jako kalvínům a českým bratřím. Chce přimět německé protestanty, aby se postavili za svobodné Německo, které katolíci zradili a vydali Římu a Madridu. Já na takové plány nejsem nikterak přichystán. Nepřál bych si nic více nežli všeobecný náboženský smír. Vždyť co více může být náboženství ke cti a lidem ke spáse? Chtěl bych také Tobě i sobě a našim dětem získat zpět naši dědičnou zemi, jež je naším právoplatným dědictvím, ale pokojnou cestou. Již jsem viděl až příliš bídy a umírání. Což se z toho lidstvo nepoučí? Což není nějaká cesta k osvícení a k jednotě? Budu o tom ještě přemýšlet, než se navrátím do Haagu.

S'Gravenhagské noviny
Bitva u Fleury a osvobození Bergenu

Pomoc nakonec přišla včas. V obleženém Bergenu op Zoom již docházely zásoby. Mocné záplavy a protržené hráze na začátku léta znemožnily princi Oranžskému zasáhnout. Vědělo se, že přitáhlo vojsko pod velením hraběte z Mansfeldu a prince Kristiána Brunšvického. Ale na Brabantské hranici se jim postavil španělský generál Cordóba. Umně si zvolil postavení a nad hrabětem Mansfeldem měl převahu devíti kanónů proti dvěma Mansfeldovým. Bitva začal za rozbřesku dne 19.srpna, ve tři ráno a rozhodnuta byla až v pozdním odpoledni.

Na obou stranách byly nebývale vysoké ztráty, leč největší škody utrpěli Španělé. Ponejprv se však vítězství klonilo na jejich stranu. Pětkrát odrazili Mansfeldovy pěšáky, až se ti nakonec obrátili na útěk. Ale na levém křídle zatlačil Španěly udatným útokem jízdy brunšvický princ. Probil se až do týlu jejich linií, odvezl jejich kanóny a během pronásledování pobil celé tisíce. Do jeho rukou padl celý španělský trén i s veškerou kořistí naloupenou ve Falci. Zběsile se v čele svých rejtarů vystavoval šílenému nebezpečí a nakonec mu prostřelili levou ruku. Poněvadž se mu rána zanítila, museli mu druhého dne ruku uříznout. Ale i to snášel princ nesmírně udatně. Během procedury dal vytrubovat a nevydal ze sebe ani zasténání. Pak poručil razit mince s výhružným nápisem "Altera restat"! A ta druhá ruka mu také stačila, aby - společně s Mansfeldovci, kteří se opět seskupili - přiměl markýze Spinolu zdvihnout se od Bergenu. Obléhaní přijali svého osvoboditele s nadšením. Hrabě z Mansfeldu hodlá vstoupit do služeb Generálních států a verbovat vojáky, aby pomocí holandských peněz opět zahladil své ztráty. Princ Kristián pomýšlí vtrhnout do svého Halberstadtského biskupství, odkud chce dále s pomocí Dánského krále táhnout dál, aby se zastal věci Českého krále. Předtím mu však ještě jako výraz díku za jeho hrdinský čin zhotovil jeden důmyslný kovář z Bergenu železnou paži, kterou princ může používat tak, jako by byla z masa a krve. Dokud se může Nizozemí spolehnout na vytrvalou pomoc takových hrdinů, jistě si dokáže vítězně obhájit svoji svobodu i proti mocné světové španělské veleříši.

předchozí část:        andresius.pise.cz/485-dopis-302-list-fridricha-falckeho-z-pesi-cesty.html

následující část:      andresius.pise.cz/488-pad-heidelberku-dopis-305-306.html