Anno 1632 - Dopis 396-398

Anno Domini 1632

396. dopis
Earl of Craven, Den Haag
Robertu Fluddovi v Londýně

12.januarii

Milý Fludde, trávím dny v čisté radosti na dvoře českého královského páru. Královská rodina se nastěhovala do malého zámečku, který lépe odpovídá jejich postavení, nežli stísněné podmínky, s nimiž se doposud museli spokojit. Usedlost je obklopena úctyhodným parkem s udržovaným trávníkem, na němž jsem s králem sehrál několik partií Jeu de paume. Miluje tuto kratochvíli, a už mě v ní dvakrát porazil, což považuji za dobré znamení.Královna, jež je v záviděníhodné kondici, zde povila kouzelné děvčátko a zdá se , že se s každým dítětem jen a jen zkrášluje. Vymohl jsem si tu milost, abych ji směl dát portrétovat, abych si mohl zpátky do Anglie s sebou přivézt hmatatelnou upomínku na tento podivuhodný čas. Má prosta byla přijata s veselostí a princezna Oranžská mi doporučila malíře z Utrechtu, Gerrita van Honthorsta, který se ukázal být hodným svěřeného mu díla. Nemohu se dočkat, až tenhle výtečný obraz spočine na svém důstojném místě v mém venkovském sídle a já ho budu moci ukazovat návštěvníkům. Královna velmi lpí na své domovině a velice se těší, když tam na ni s láskou vzpomínáme. se svou zpáteční cestou budu však muset mít ještě strpení, neboť chci předtím doprovodit krále do ležení švédského krále, abych se seznámil i s tímto výtečným mužem. Nemluví se zde skoro o ničem jiném, než o návratu do Heidelberku, jemuž již brzy nebude stát nic v cestě a který plánují na příjemnější roční dobu. Pro krále a královnu bylo v těchto dnes také velkým zadostiučiněním klábosit o nejrůznějších plánech, které chtějí po svém návratu uskutečnit. Král doufá, že bude moci povolat zpět z Paříže Salomona de Caus, aby opět dal do pořádku tak barbarsky zničený Hortus palatinus a učinil ho ještě krásnějším než dříve. Pro královnu je potěšením ji stále kreslit a zde, v Holandsku se seznámila s celou řadou květin a okrasných křovin. Zdá se jimi být tak nadšené, že si myslím, že by byla schopna vydat se je sama sázet vlastníma rukama. I krále tato vyhlídka velice těší. Jeho vlastní úsilí zůstává však upřeno především k tomu, aby se opět v nové kráse zaskvěla jeho Bibliotheca palatina. A v tom můžete, milý Fludde, jistě pomoci. Vždyť kampak se vrtla slavná knihovna Johna Dee? Myslíte, že by bylo ji opět shromáždit, včetně jejích nejcennějších kusů? A jak je tomu s knižními poklady Baconovými nebo vloni zesnulého Johna Donne? Král hovořil také o Michaelu Maierovi, jehož jste přítelem a stěžoval si, že za posledních deset let zmizela nenahraditelná díla, protože byla obava, že by mohla být uloupena nebo zničena. Nepochybně mnohá z nich mohla skončit v Anglii, a jistě není od krále špatným nápadem poprosit muže jako Vy, aby se po nich vydal pátrat. Oněch 190 tisíc zlatých, které má právě k dispozici - pro krále je to maličkost - potřebuje však v současnosti spíše na vojáky, než na knihy, jakkoli by byl raději, kdyby tomu bylo obráceně.

Ale mečem se dá přijít i k bohaté kořisti, především pokud se člověk postaví po bok švédskému králi. A český král chce nyní toto místo zaujmout. Královna to nevidí ráda; nepřeje si, aby se její manžel vystavoval nebezpečí, navíc se opravdu asi lépe ohání pálkou v Jeu-de-paume nežli rapírem. Ale král je odhodlán pro vidinu návratu do Heidelberku, které před očima jeho i jeho paní vystupuje stále v zářivějších barvách, učinit vše.

397. dopis
Tommaso Campanella, Aix
Petru Gassendimu v Paříži

in febbraio

Pane,
už několik dní mám knihu, kterou mi poslal přítel z Florencie - ještě voní tiskařskou černí. A z té vůně člověk cítí génia! Sepsal ji Galileo Galilei a opatřil ji názvem Dialogo dei Massimi Sistemi. Již dávno nás tento Florenťan uváděl v úžas svými pozorováními na nebeské obloze. Někteří se dokonce obávali, že díky jeho pozorováním bude konec s celým hvězdářstvím, já si však myslím že mu naopak vykázal správnou cestu. A také nám nemůže nedojít, že se Galileo jednoznačně hlásí ke Koperníkovi, takže pokud shrneme učení těchto obou mužů, nemůžeme už o heliocentrickém systému pochybovat. Když tedy napsal:
"Příroda je neúprosná a neměnná; nikdy nevykročí z hranic, jež ji byly určeny, a ani za mák se nestará, zdali člověk chápe její abstraktní zákony a způsoby jejího jednání" je jasné, že nic fyzikálního charakteru, co nám naše smyslové vjemy stavějí před oči, nebo co nás nutí uznat přesvědčivé důkazy, nemůže být zpochybňováno, nebo dokonce odsouzeno pouze na základě biblického svědectví, jež může ve svých slovech skrývat jiný smysl, než se obecně soudí.
znamená to, že si zde přírodovědec bere na paškál pány otce, až jim budou oči přecházet z onoho obrázku světa, jaký jim Galilei staví před oči. Vše je zde nové: nové pravdy, nové hvězdy, nové systémy - to je počátek nového věku! Zbytek vykoná Ten, jenž vše řídí. A i my mu podle svých chabých sil budeme pomáhat. Amen! Snad vás nerozčílilo, že soudím, že Bůh potřebuje lidskou pomoc? Ovšem jak se to s naší Zemí má, zdá se mi to více nežli žádoucí a v nemalé míře! Nesmíme za Galileem zaostat ve své odvaze, jestliže jsme schopni sdílet jeho myšlenky. Je velice příjemné vidět, jak se neomylně potvrzují naše názory a naše vnitřní přesvědčení. A ještě větší potěšení mám z toho, že Galilei, který toho viděl a propočítal mnohem více, nakonec souhlasí s Noláncem Brunem, který to všechno už tušil. "Univerzum je jednotné" napsal Bruno ve svém dialogu O příčině, principu a jednom a dokazoval to s velkou důvtipností. Skoro se zdá jako by už tehdy byl vedl s Galileem rozhovor, když dochází k závěru: "A tak neříkáme nadarmo, že Zeus naplňuje vše a přebývá ve všech částech univerza a je středem všeho, co má bytí jako Jedno ve všem a skrze jeho jednoho vše jest. A když je takto vším a pojímá v sobě veškeré bytí, působí, že je každý v každém." Lidé nechápou můj Sluneční stát , pokud mi vyčítají tuto premisu. LIdé nejsou stejní. Od ostatních svých současníků se liší věkem, nadáním a schopnostmi, také charakterem, mírou vzdělání, které jsou schopni výchovou vstřebat. Ovšemže je nemožné donutit lidi ke štěstí násilím, ale pokud budou správně vedeni, nebudou žádné násilí pociťovat, ale sami budou přesvědčení o tom, že každý je v každém. A když už Bruno vytyčil tuto provokativní otázku: Proč se univerzum ve svých částech mění? Proč je uspořádaná hmota nucena vytvářet stále nové formy? -je na to grandiózní odpověď: Protože veškeré změny neusilují o proměnu podstaty bytí ale jen o jeho jiný způsob. a v tom je také rozdíl mezi univerzem a jeho částmi. A na tom nikdo nic nezmění, i když Giordana Bruna upálí.

398. dopis
Český král Fridrich, Höchst u Frankfurtu nad Mohanem
České královně Alžbětě v Den Haagu

26.února

Madame, milostivá paní!
Nyní jsem ho tedy spatřil, a mluvil jsem s ním - s naším drahým přítelem a bratrem, hrdinou, vítězem a ochráncem, dokonce jsme s ním trávil čas v kratochvílích. Gustav Adolf se dostavil na maškarní bál v mohučském kurfiřtském sídle, a všem se nám náramně líbilo, když bez ohledu na průběh války se tam slavil masopust. Švédský král tam obsluhoval hosty jako šenkýř - v kožené zástěře a rozhalené košili s vyhrnutými rukávy a vypadal při tom výborně. Královna Eleonora se musila coby komorná spokojit s místem na konci, což vzbudilo veliké hihňání. Vévoda Linhart dělal sklepníka, hrabě ze Solmsu se nastrojil jako číšnice s mohutným poprsím a vlající sukní; vévoda Hanavský dělal šaška a dával k lepšímu jeden posměšek za druhým; Falckrabě August ze Sulzbachu přišel s mohutným průvodem a hrál Mohučského kurfiřta; vybavil se na to pochopitelně šaty z jeho komory a na věrnosti u dodalo, že byl stejně mohutné postavy jako bývalý domácí pán. Každý přispěl nějakým veselým vtípkem a patřičně se vyšňořil, takže veselost nebrala konce. Korunu všemu však nasadil tvůj manžel, český král, který přišel přestrojený za jezuitu. Gustav Adolf plakal smíchy, a tvrdil, že nikdo ve svém kostýmu nepůsobí tak důvěryhodně jako já. Když jsem vyzval k tanci "komornou" Eleonoru, nikdo si nechtěl nechat to divadlo ujít, obstoupili nás v kruhu a tleskali do tance. Kancléř Oxenstjerna, který tam byl za astrologa, nás sledoval ohromnou dalekohlednou troubou. Byli tam šikovní muzikanti hessenští pěvci se pokoušeni o švédské písně, Finové zase o německé. Tak bezstarostně jsem se dávno necítil; jen tys mi tam chyběla. Určitě by z tebe byla úžasná jeptiška.
Samozřejmě že jsem tam nejel kvůli těmto bláznivinám, ale abych zjistil, jak jsem na tom se švédským králem. Nedá se to říci jednou větou. Gustav Adolf je velice pracovitý, jeho činorodost je nutno obdivovat. Co se týče mé osoby - a to se přirozeně vztahuje i na Tebe - mi vždy prokazuje velikou čest. Trvá na tom, aby mi u tabule byla podána voda na umytí jako prvnímu a všude mi před sebou dává přednost. Před ostatními mě tituluje "veličenstvo" a nezůstalo jen u titulu. K jeho deklarovaným politickým cílů patři vedle našeho znovuuvedení do falcké kurfiřtské hodnosti i restituce českých poměrů do stavu z roku 1618. Co se toho týče , můžeme tedy být bez starosti; ve švédském králi máme spolehlivého zastánce svého práva. Ale naše zájmy nejsou jeho jediným zájmem a dokonce ani nestojí u něj v popředí. Beztoho bude muset dojít ještě k dalším ozbrojeným střetům, nežli bude možno pomýšlet na nové uspořádání poměrů v Říši. Navíc na Gustava Adolfa teď naléhá ze všech stran každý, a nechtěl bych být na jeho místě, abych musil činit zadost nárokům všech německých knížátek. Nepochybně z toho dojde k závěru, že žádnému německému potentátu od hessenského lantkraběte po saského kurfiřta nejde o nic jiného nežli o vlastní prospěch a já se uprostřed této kamarily necítím dobře. ani bych se nedivil, kdyby v reakci na to začal Gustav Adolf jednoznačně upřednostňovat zájem svůj a své země. Jednoznačně se takto zachoval vůči Francii, proč by se měl tedy chovat vůči Němcům jinak? Gustav Adolf mě informoval, že v současnosti disponuje 63700 pěšáky a 16 000 jízdními. Tento stav by chtěl na jaře zvýšit na 153000 mužů pěchoty a 43500 jízdních. Takové vojenská síla ještě na německé půdě nestanula. Také se vyjádřil, že mi chce ponechat čestnou úlohu osvobodit Heidelberk, stejně jako se to poštěstilo Bernardu Výmarskému s Mannheimem.
Mnoho se v těchto dnech jedná. Francouzi chtějí zasáhnout v Alsasku, nárokují si za to ale celý levý břeh Rýna. Gustav Adolf to odmítl. Teď má být uzavřeno příměří s Maxmiliánem, jehož záměrem je oddělit ligistické oddíly od císařských. Je otázka, zdali je už chytili na vějičku této obojaké politiky a snaží se nyní Bavory před Švédy chránit. Kromě toho se diskutuje o všeobecném míru. Usiluje o něj především hessenský lantkrabě, takže ho kvůli tomu Gustav Adolf nazval "arcimírotvorcem Svaté říše Římské". Mě to ani k smíchu nepřijde , protože spojencem lantkraběte je také Jan Jiří. Sasové se jak jen to šlo drželi stranou války a ani vloni u Breitenfeldu neukázali velikou válečnou zdatnost; tudíž bere Jan Jiří obsazení Prahy především jako východisko pro svá jednání s císařem, nehodlá ji ale podle mého bránit v boji.

Druhé noviny
Vítězství je matkou porážky a porážka je tím, co s sebou válka nese

Švédové nejsou neporazitelní, jak se tvrdí od jejich vítězství u Frankfurtu nad Odrou a u Breitenfeldu, Nejsou neporazitelní, stejně jako nebyl neporazitelný generál Tilly, nebo Valdštejn. Každé vojenské vítězství v sobě nese zárodek porážky pro všechny válčící strany. Ale přesto stále všichni odrazují od míru.Tilly se považoval se zbytkem svého vojska za příliš slabého, nežli aby mohl napadnout Norimberk. ale cítil se dost silný na to, aby porušil příměří, přepadl švédského generála Horna a násilím odňal Švédům Bamberg. A bylo také na čase: Což neotevřeli Švédové všechny žaláře a nenechali běžet všechny čarodějnice - pokud tedy ještě dokázaly běžet A tak si nakonec přáli Bamberčané návrat Švédů, poněvadž jejich bavorští osvoboditelé si vybrali z každého domu desetinásobnou mzdu za své hrdinství. Gustav Adolf už nebude muset hloubat, zda a s kým uzavřít mír. Políčí si na Tillyho, aby mu zašla chuť na takové záškodnictví. a pak na něj čeká Valdštejn. Tak se válka neustále točí jako káča v jednom kole namístě, a když se zdá že to smrtelné kolotání ochabuje, vynoří se ihned nějaký nový rváč a zabiják, aby mu dal nový popud. A nakonec jsou na tom škodni všichni, neboť válka není hra., nezná vítěze a poražené. Je to šílenství, při němž prohrávají všichni a kdo tvrdí něco jiného, je slepý blázen, nebo lhář. Ještě nikdy neprospěla žádná válka nějakému národu k jeho rozvoji, ani žádnou zemi neobohatila. každou válku platíme velice draze, i jen samotné přípravy na to ji dřív nebo později podniknout. Odstraňte všechny vojáky, ty najaté přisluhovače smrti! Mezi křesťany existenci jejich stavu nic neopravňuje, ani turecká hrozba. Ale možná nebylo křesťanství nikdy ničím, než jen prázdnou frází. Nakonec to podle mého dospěje k nabídce neutrality vůči Švédsku, což i pokud by to bylo míněno vážně, nemá naději na úspěch. Navíc je tady plán nejen oddělit ligistická vojska od císařských, ale naverbovat je do francouzských služeb, kde by byla použita proti Španělům.Nakonec Gustav Adolf prohlašuje ve svém návrhu: "Veškerá evangelická knížata a evangelické stavy Říše, stojí, pokud si to přejí, pod švédskou ochranou, a nesmějí být z katolické strany tajně ani zjevně obtěžována." Císař na to dbát nebude a Maxmilián Francouzům nikdy nepropůjčí svůj meč, který tak často tasil pro císaře a především pro sebe. A tak bude všem mohučským bláznivinám brzy konec.

předchozí část:               andresius.pise.cz/539-dopis-394-395-svedove-na-ryne.html

následující část:              andresius.pise.cz/543-dopis-399-401-bitva-na-lechu-a-tillyho-smrt.html