Andresius | Vyhnání Židů z Wormsu

Avízo
Jak město Worms vyhnalo Židy a musilo je opět se ctí přijmout nazpět

Toho se ovšem nemohl nikdo nadít! Když dobrého křesťana někde tlačí bota a nepomáhají již modlitby a odpustky, když vládne drahota nepořádky a milostivý Bůh nenalézá zalíbení ani v čmoudu z pálených čarodějnic, vždycky je tu ještě někdo, kdo za to neštěstí zaplatí. Tak i město Worms následovala slavného příkladu města Frankfurtu a přes noc vyhnalo veškeré Židy ze svých zdí, nebo je potupně vsadilo do vězení. A od toho si lidé slibovali úlevu a lepší časy.
Ale brzy nato zrána si Wormští protřeli oči a zděsili se, když zjistili, že přes noc se před jejich městem utábořilo ohromné vojsko na jejich domy jsou namířené kanóny se zapálenými doutnáky. Ctihodné město Nibelungů ale nepřepadl žádný Attila, ale mladý falcký kurfiřt. Všichni si mysleli, že slaví líbánky a tím záhadnější všem bylo, co ho tak rozlítilo.
To však brzy shledal purkmistr s celou radou, kteří se dostavili do ležení před město. Kníže přikázal okamžitě propustit uvězněné Židy a vyhnance přijmout zpět do města. Kníže se vyjádřil, že nestrpí žádné pronásledování pro víru, a na zoufalou purkmistrovu námitku, že přeci Židy není možno srovnávat s Křesťany, reagoval kníže nanejvýš podrážděně. Donutil všechny měšťany pokleknout a nechal je klečet, až je bolela kolena.To aby si navždy zapamatovali, že jsou všichni lidé božími tvory, ať jde o Křesťany, Turky, židy nebo pohany. Pokud ovšem kníže zamýšlí toto provést se všemi německými městy, musí si připravit opravdu veliké vojsko.—

Lístek
Můj statečný rytíři, to ty jsi osvobodil Jeruzalém! Vždyť všude tam, kde panuje násilí a lakota, bláznovství a nesnášenlivost, se ničí svatý chrám lidství. A ty jsi jeho zdi opět obnovil. Dnes ve Wormsu. Jsem na tebe pyšná! —

Lístek
Srdce mé znejmilejší! Jeden uprchlík z Frankfurtu mi vyprávěl příběh, který slyšel od slavného Rabbiho Löwa v Praze. Podle něho žil kdysi v Krakově velice zbožný rabín jménem Ajcik, jenže byl velice chudý. Jedné noci se mu zdál sen o pokladu zakopaném v Praze pod královským mostem. Nic na něj nedal, ale když se tentýž sen opakoval ještě několikrát a přitom se mu přesně ukázalo ono místo, kde měl poklad ležet, přijal to rabbi jako znamení a vypravil se do Prahy Neodvážil se tam však kopat, neboť na mostě byla stráž v čele s důstojníkem. Když ale po několik dní brousil stále okolo místa, kde si myslel, že je poklad, vzal si ho oficír na paškál. Rabín mu bezelstně pověděl celý svůj sen. Důstojník se tomu smál až k slzám. Proto se tedy vydal na dlouhou a obtížnou cestu? Na sny není možno dát. Vždyť on sám - povídal oficír - také jednou snil o pěkném pokladu, který je ukryt v Krakově, v domě rabína jménem Ajcik. Dokonce mu přesně popsal místo v koutě za pecí. A se smíchem dodal, že proto by se do Krakova nikdy nevydal. Rabbi se však spěšně odebral domů a nalezl poklad ukrytý ve svém domě a tím skončila jeho nouze. Já také sním o pokladu v Jeruzalémě - ale chtěl bych ho nalézt ve vlastním domě!— 

předchozí část:                                                     andresius.pise.cz/...

Následující číst:                                                   andresius.pise.cz/...