Dopis 242 + Pařížský mír

242. dopis
Johann Valentin Andreae, Vaihingen
Janu Ámosi Komenskému v Přerově

v říjnu

Drahý Pane, doufám, že Vás tento dopis zastihne. Rád vzpomínám na vaši návštěvu, ale neřekl jsem Vám docela pravdu a to mě od té doby trýzní. Je ovšemže pravda, že jsem autorem Famy i Confessia, i když nakonec byly vydány ve zkrácené podobě. A je také pravda, že jsem – již dlouho předtím – sepsal Chymickou svatbu, jež však byla zveřejněna bez mého vědomí a souhlasu. A je pravda, že existovali jacísi rosikruciáni a snad ještě existují, ale to teď není důležité. Za důležité však mám, že lidé věří, že takové duchovní bratrstvo musí existovat, ba že muselo existovat vždy a také vždy existovat bude.
Já se k němu však již nepočítám. Považoval jsem za lepší uprchnout, nežli se pustit do něčeho, co překračuje naše síly. Ale právě k něčemu takovému to nyní směřuje. Chtěli jsem celkovou generální reformaci všeho světa. Kdy by ji nechtěl? Mysleli jsme, alespoň já v to doufal, že je na čase sjednotit křesťanstvo do tří i čtyř proudů rozdělené a smířit je s obcemi jinověrců. Komu by to nepřišlo hodné úsilí? Nyní byla však rozpoutány síly hrozící celé křesťanstvo zničit a víru zcela vymýtit. A co má přijít na jeho místo? Magie, mystika a nové božstvo Vědění. A co vůbec víme my ubozí lidé? Přitroublé davy nikdy nepochopí ono vznešené vědění, o něž usilujeme, a nedají si vzít svou víru. A u nás samých, u učenců, dokáže vědění víru učinit bezcennou, nikoli ji však nahradit. Abychom mohli žít, vždy budeme muset sahat po jistotách, jež nám poznání nemůže dát a jež vždy budou spřízněné s vírou. Kdysi, okolo přelomu letopočtu, nastalo období takřka heroické lidské velikosti, jehož skvělosti jsme dosud nedosáhli. Stará božstva tehdy už neplatila a Ježíš Kristus zatím ještě také ne. Nyní jakoby měl Ježíš Kristus pozbýt platnosti, ale onen třetí Eliáš zůstává nejasnou chimérou a tisíciletá říše jen marnou nadějí. Nedokáži se svou silou heroicky nést tuto proměnu epoch. Bojím se samoty v nezměrném univerzu podřízeném věčným zákonům, jimž je člověk naprosto lhostejný. Děsím se Boha, který si lidí vůbec nevšímá, jemuž veškeré lidstvo není ničím víc, nežli rolníkovi hrouda, jež právě odpadla od jeho pluhu. Ale právě k tomu nyní ona všeobecná reformace směřuje.

Avízo
Pařížský mír a konec Uskocké války, leč nikoli Uskoků

Jsou války, které začnou samy od sebe, aniž by si je kdokoli přál. Najednou zasáhne nevyzpytatelný osud. A jsou také války, které jaksi samy od sebe přestanou. Ne tak, že je dosaženo nějakého skvělého vítězství, ale právě proto, že ani jedna strana ani sebemenšího vítězství nedosáhne. Benátčanům se nepodařilo dobýt pevnost Gradišku a ani by jim to nebylo v ničem pomohlo.

A ve vlastní šťávě se škvařící vojsko arcivévody Ferdinanda také nedokázalo Benátčany vyhnat s Isonza a celkové moci Serenissimy se to ani nijak nedotklo. Vojáci obou stran prohlédli, že za mizerný žold mohou mít leda tak rozbitou hlavu, ale sotva kde nějakou kořist a omezili své hrdinství na chvástání u táborových ohňů. Takže nakonec uzavřeli v Paříži mír, při němž zůstalo vše při starém, takže se musí člověk ptát, proč se vlastně celé dva roky bojovalo. A Uskoci dále provozují v malém své pirátství jakožto je provozuje Serenissima ve velkém.
Udatné vojsko by nyní bylo třeba rozpustit, ale nedostane se mu ani díků ani dlužného žoldu. Jak snadné je povolat kolik jen rváčů a dobrodruhů k jakémukoli praporu! Ale jak těžké je opět je rozpustit nám ukazuje pasovské vojsko, z něhož dosud krouží kolem Pasova loupeživé bandy. Arcivévoda Ferdinand určil svým jednotkám za shromaždiště Krems a Pasov, údajně aby získal čas. Jistě tam nebudou příliš pospíchat. Jedině na Gradišce si vydechnou. V jejím okolí to vypadá jakoby tudy byly protáhly kobylky. Běda těm, okolo nichž jejich roj potáhne dále!

Lístek
Štěstí mého života, máme opět syna! Přivedla jsi ho na svět o svatvečeru jako Matka Boží. Jsi požehnaná mezi ženami.—

Lístek
Srdce mé, nerouhej se. Jednou jsi mi napsal cosi velmi smutného: V klínu ženy přebývá smrt. Ale já ti budu vždy dávat život - svůj život, tvůj život, život celého světa.— 

předchozí část:                    andresius.pise.cz/444-dopis-240-241.html

následující část:                  andresius.pise.cz/446-anno-domini-1618-dopis-243-244.html