Proč nejsem hermetikem.

Možná může tato úvaha připadat  zbytečná, ale teprve nedávno jsem si ujasnil při četbě jisté velmi renomované knihy  z hermetické oblasti, co stojí v titulu, totiž proč nejsem hermetikem.  Musím podotknout , že díky svému odbornému zaměření (theolog, biblista, historik a koptolog) i díky svým náboženským a filosofickým sklonům, v nichž často inklinuji k mystičtějším a esoternějším stránkám křesťanství a židovství bývám jednak dosti často s různými formami hermetismu konfrontován, jednak občas i za člověka podobně smýšlejícího považován. A tu musím konstatovat, že hermetismus není  - žel jako přemnohé na světě – vymezen svým významem, ale svou formou.

Ta kniha, kterou jsem četl nese titul  "Meditací o Tarotu", ale přes ohromný rozsah a široké porytí jednotlivých arkán (ovšemže synkretickou formou – o ní níže) jsem si uvědomil, že to není kniha o Tarotu, ale "o vnitřních problémech hermetismu".

Hermetismus, jenž se  - nejspíš právem - řadí do společnosti vyznavačů boha Herma, je vskutku jeho důstojným pláštěm, neboť odráží velkou šíří archetypálních vlastností tímto božstvem ztělesňovaných. Především obeznámenost a znalost mnohého na povrchu zemském i pod ním, schopnost jednak nashromáždit veliké množství poznatků a informací (této vlastnosti se také říká synkretismus – ještě se o něm zmíním), ale i je jaksi vyčenichat pod povrchem, najít skryté interpretace, zjistit skryté vztahy, a to jak v podobě vztahů fyzikálních , tak drbů; dále pomocí těchto informací oslňovat, klamat a mámit ostatní, být natolik bystrý a proměnlivý, až nikdo není schopen postřehnout , co vlastně míní, vkrádat se do lidské přízně a krást lidem jejich myšlenky a překrucovat je. Snad jen ty Asklépiovy ovce dnešní hermetici nekradou.

Zmínil jsem synkretismus. Ten je mi jakožto schopnost nahlížet a vciťovat se do různých duchovních proudů, půjčovat si z nich myšlenky a pojmy a pomocí nich budovat jakýsi "širokoúhlý" pohled na svět vcelku blízký. A dnešní hermetici mají také slušné synkretické schopnosti, problém je však v tom, že jejich synkretismus nikam nevede. Je to styl myšlení, který zůstává na  povrchu a vyžívá se ve věčných analogiích, aniž by dal člověku motiv k jednání podle určité duchovní cesty, chybí jim myšlenková hloubka, nemají originální myšlení a nemají niternost.Tato šíře pohledu je naopak vede do minulosti,do níž jsou povětšinou zahleděni, nebo ke zcela utopickým představám;  nereflektují reálný svět.

A pak jsem si všiml, že takřka 90% hermetické literatury pochází z francouzské oblasti – zbytek tvoří excentričtí britští aristokrati -  a právě v ní se  - par excellence! – ztělesňuje pravá  francouzská velkohubost. Všechno je "veliké", "hluboké" "nejsvětější" "zlaté" a bůhvíco ještě. To je problém sui generis  a jistě bychom podobný nalezli i ve francouzské literatuře 19. a 20.století (kterou věru neoblibuji), ve francouzském malířství (tomu nerozumím) i hudbě (tam určitě!) Nevím, napadá mě, zda se tak neprojevuje stín kolektivní francouzské duše, vyvolaný "špatným svědomím" po francouzské revoluci, což byla domácí krvavá jatka ve jménu "rozumu" a "velkého lidství, a když se utišila pokračovala jatkami mez jinými národy v podobě napoleonských válek.

V hermetismu se to jen hemží kuriózními a bombastickými jmény a tituly (znak vnitřní nejistoty těch, kdo si taková jména dávají) a s nimi spojená všemožná tajemnost, fingovanými  okultními společenstvy (zdali existují nějaká reálná trochu pochybuji, a pokud ano, tak jsou to nějaké spiritistické spolky Madame Kočičkové, do nichž chodí tři lidé) apod.

Dále je s podivem, že to, co mělo vést k prožívání vlastního ducha, s sebou nese a plodí ohromnou pověrečnost. Mnozí "hermetici" si vyloženě namalují si čerta na zeď  - a pak se ho doopravdy bojí

Vcelku bych řekl, že z celé plejády hermetismu, je mi nejsympatičtější "svatá trojice" autorů, kteří si –nepochybně v Hermově stylu! – dokáží z hermetismu řádně vystřelit, to jest

Meyrink – Váchal - Eco

A proto:Nechť mě klobouk Athanasia pernatha chrání před vytím athanoru, nechť mě  Albatrůs přenese přes zpěněné vody kokytů ďábelských a Foucaltovo kyvadlo nechť mi dá obstát proti zločinným lóžím černých mágů.

ABRAXAS