Má nejkrásnější, nejpůvabnější, nejdražší Bětko! Miluji tě!.—
Dearest Frederick! Lásko, lásko, lásko navěky!.—
Když obrist Ramée před rokem pustošil se svým vykřičeným pasovským vojskem Zemi nad Enží a Čechy, jistě bylo mnoho takových, kdo mu přálo smrt. A ejhle: Boží spravedlivé mlýny melou sice pomalu, ale neustále a přesně: Teď srazil "Rambajsovi" hlavu kat.
Je se ovšem třeba ptát, proč a za co se mu tak stalo. Vždyť nepadlo ani slůvko o tom, že by byl někde stanul před soudem, že by byl doznal svou vinu a přijal rozsudek. Je jisto pouze to, že skonal v Alsasku, pod jurisdikcí arcivévody Leopolda, svého dřívějšího až příliš shovívavého pána. Bližší okolnosti byly drženy v tajnosti, rozhlášeno bylo pouze obvinění.
Tedy ne že by Raméovy smrti někdo litoval. Svůj osud si zasloužil jako každý válečný zběsilec. Kdyby před tažením do pole ortelovali všechny velitele žoldnéřů, žilo by se na zemi jistě pokojněji. Ani ba se nebylo nutno dohadovat, proč vlastně padli.
Když Ramée vyklouzl z Čech po Zlaté stezce do Pasova, byly obavy, že tam bude chtít shromáždit nové vojsko. Pak se ale jeho stopa ztratila v Alsasku a nikdo po něm neplakal. a nikdo si také nevšiml, že byl Ramée od té doby zajatcem vězněným na pevnosti.
Tak si můžeme vybrat: Arcivévoda Leopold si najednou uvědomil, čím je povinen svému duchovnímu biskupskému stavu a potrestal Raméeho za jeho hanebnosti a loupeže. Přitom však je třeba obdivovat arcivévodovu shovívavost, jenž tomu všemu předtím z bezprostřední blízkosti nečinně přihlížel.
Nebo: Arcivévoda nepohřbil úplně své naděje na český trůn; proto si držel dlouho Raméeho v záloze, aby se mohl případně vojensky postavit Matyášovi. Teprve nyní rezignoval a pokusil se očistit tímto aktem spravedlnosti.
Nebo: Ramée toho věděl a arcivévodových plánech proti císaři Rudolfovi a proti dřívějším králi a nynějšímu císaři Matyášovi příliš mnoho, takže bylo záhodno ho umlčet.
Nebo: Císař Matyáš nedůvěřoval Leopoldovým pokusům o usmíření, dokud mu tento na znamení pokání nevydal Raméeho jako oběť.
Tak se tu sešlo poměrně dost zlých skutků, k nimž se nakonec našel alespoň jeden viník. Rána sice nepadla zcela vedle, ale levota sama potrestána nebyla.
192.dopis
Johannes Staricius, Aschaffenberg
Michaelu Maierovi v Kasselu
v lednu
Vážený pane doktore, mistře a adepte. Shodou okolností jsem se dozvěděl, že jste po odchodu od někdy císaře Rudolfa II. vstoupil do služeb lantkraběte Mořice Hessensko-Kasselského. Považuji to za šťastnou změnu. Císař sice stavěl alchymisty nad své ministry, ale státnické záležitosti jej nadmíru sužovaly. Lantkrabě je na tom lépe. Může se více věnovat své knihovně nežli poddaným a ne nadarmo má pověst učence.
Já pak bych se Vám chtěl představit coby veřejný notář a poeta coronatus, jenž zasvětil celý svůj život knihám. Nepodařilo se mi sice shromáždit bibliotéku, zato se snažím seč možno, naplnit bibliotéky knihami. Přitom mě osud žene stále dál jako kdysi velkého mistra Agrippu z Nettesheimu, nebo moudrého lékaře Theophrasta z Hohenheimu, s nimiž se cítím hluboce spojen. Jen v jejich dílech jsou skryty tak veliké poklady, jež ještě nikdy nevyšly najevo světu. A jako jejich tvůrce kdysi pronásledovali a štvali od města k městu, podobné úklady nyní činí jejich knihám. Vy sice, nebo lantkrabě Mořic a někteří další učenci se můžete těšit ze vzácných foliantů, drahocenných nejen díky obsahu, ale též pro jejich cenu. Ovšem prostý člověk, jehož kněží záměrně drží v nevědomosti, aby věřil jejich pohádkám, nemá vůbec žádnou možnost zjednat si přístup k pramenům vědění, jež zde tryskají ku spáse všech.
Mám proto záměr vydat v německé řeči laciné knížky, jež by si mohl přečíst a jimž by mohl rozumět každý. V současnosti převládají jen letáky a hanopisy. Ty přinášejí jen prchavé a často pochybné potěšení, ale rozdmýchávají hlad po čtení. Ten je třeba nasytit hodnotnější stravou. Nosím v hlavě celou bibliotéku, již ovšem nechci schraňovat jako poklad, ale kousek po kousku rozdělovat mezi lidi. Můžete za mne ztratit dobré slovo?
Za prvé se ve mně tetelí kompendium o tom všem, co dnes potřebuje vědět válečník. Tento opravdový poklad pro budoucího hrdinu by měl sahat od magie zhotovování mečů, jaká se praktikovala už za časů bájného řeckého hrdiny Achilla, až ke schopnosti vytváření ohňostrojů a rychlé obsluhy kanónů a tarasnic. Přitom bude také důkladně popsáno, jak se učinit nezranitelným nebo jak léčit rány. Vůbec se pamatuje na všechny vady, jež mohou postihnout mužnou sílu, ale i na různé ženské úklady, jež mohou muže citelně zasáhnout. Měla by vzniknout skutečně nepostradatelná příručka, již ocení každý, kdo si ji pořídí. A jakmile získáme důvěru, že dokážeme dát dobrou radu v tělesných otázkách, dá se pak mnohem snáze přikročit i k radám, jež jsou k užitku duši a které nenalezneme v církevních knihách, ale přesto prospívají. Mohu s Vámi počítat?—
předchozí část: andresius.pise.cz/416-zprava-o-polskem-tazeni-do-ruska-dopis-191.html
následující část: andresius.pise.cz/418-svatba-fridricha-falckeho-a-alzbety-stuartovny.html