Jasnosti! Neudivuji se, že mým vyslancům nepopřáváte sluchu. Ale poptejte se u svých přátel, pánů Tschernembla a Žerotína. Poselství jsem zaslal i do Prahy panu z Rožmberka. Jsem odhodlán svým zemím zaručit náboženskou svobodu. Uhři jsou opět na nohou, neboť se obávají ze strany císaře uzavření míru, který bude v očích římské kurie ústupkem příliš velkým a pro naděje Uhrů příliš malým. Svolal jsem sněm do Prešpurku, abych stavy uklidnil. A již jsem také prohlásil, že jsem připraven popřát stavům v Rakousích a na Moravě tytéž výsady, jaké udělím Uhrům. A nabízím totéž i Čechům a také Vám. Císař pustil otěže Říše z ruky. Nikdo neví, co skutečně chce a co doopravdy ještě může učinit. Nemohu dále ponechat osud Říše slepé náhodě. Sdílím Váš názor, že si vévoda Bavorský osobuje příliš. Ale lze mu to vyčítat, když mu císař dal volnou ruku? Což neznal dobře povahu tohoto knížete a nevěděl, že pro Říši nepohne ani prstem, aniž by hleděl také na výhody pro sebe? Nesváry se šíří a vyostřují se roztržky. Mysleme na jednotu křesťanstva a ne na nepřátelské aliance.-
126. dopis
Ludwig Camerarius, Heidelberg
Johannu Fridrichovi Württemberskému ve Stuttgartě
10.martii
Vaše Výsosti, nejjasnější pane vévodo.
Můj nejmilostivější pán kurfiřt se ještě zcela nezotavil z churavosti, jež mu k jeho nejhlubší lítosti zabránila zůčastnit se osobně pohřbu Vašeho ctihodného a zasloužilého pana otce. Jistě by alespoň nyní osobně sáhl o peru, kdyby mu ovšem sloužily ruce. Prosím, tedy, aby Vaše milost přijala ode mne milostivě sdělení, jež kurfiřtovi leží významně na srdci. Zatímco v Řezně stojí protestantský a katolický tábor nesmiřitelně proti sobě, v samotném habsburském rodu klíčí semeno sváru. Zatímco císař Rudolf stále stíhá svého bratra Matyáše záští, onen zamýšlí se císaři vzepřít. Jakkoli je nám svár o moc v habsburském rodě, jenž ho nepochybně oslabí, vítán, dá se těžko předpovědět, kdo v něm zvítězí. Arcivévoda Matyáš si zřejmě není zcela jist svou převahou, neboť prostřednictvím hraběte z Anhaltu učinil falckému domu nabídku, kterou bychom od něj čekali jako od posledního. Uherského magnáta Illésházyho, jenž nastoupil na Bocskayovo místo, jakož i pány Tschernembla a Žerotína si již získal na svou stranu. Můj pán kurfiřt a kníže z Anhaltu však nechtějí arcivévodovi důvěřovat. Jehp přátelské podbízení nemůže jít ze srdce. Kdo si chce vydobýt moc, rád zapomíná na dané sliby a co by z nich asi zůstalo, kdyby obdržel moc v neztenčené míře? COž by se arcivévoda zachoval věrně vůči nám, jež má za kacíře, poté co zradil důvěru vlastního bratra? Můj pán kurfiřt i kníže z Anhaltu jsou toho mínění, že Uhři, Rakušané i Moravané mohou směle využít arcivévodovu tolerantnost. Na to uvidíme, jak dlouho budou platit dané sliby. My bychom se však tím spíše měli spolehnout na vlastní sílu a stvrdit ji svazkem, jemuž byl již Váš ctihodný otec tolik nakloněn. Dovoluji si Vás upamatovat, že pouze a jen ohledy na falckraběte z Neuburgu zabránily Vašemu otci připojit se k našemu spolku a že i Vy sám jste se, výsosti, u příležitosti pohřebních slavností vyjádřil v podobném duchu. A právě falckrabě patří k nejrozhodnějším zastáncům takového spolku, který bychom měli založit, dříve nežli se pustíme do vyjednávání Pokud vůbec k němu má dojít) s arcivévodou Matyášem. Stále totiž v Praze vládne císař Rudolf, jehož pro nás získat je jistě přirozenější a skýtá nám lepší vyhlídky, nežli se - podle slov mého pána kurfiřta - vrhnout kolem krku Matyášovi. —
127. dopis
Jiří Pontanus z Beitenberka, Praha
Jiřímu Erasmovi Tschernemblovi ve Vídni
22. března
Vaše milosti, to má dojít k nejhoršímu? A to Vás císař, který vám byl vždy příznivě nakloněn, natolik zklamal, že se musíte postavit proti němu? Co arcivévoda Maytáš hlasitě zaručuje protestantským stavům? Není to totéž, co už po dlouhou dobu jim mlčky dopřává císař? To neskončí dobře. Doufali jsme, že císařovo rozhodnutí, povolat k sobě do Prahy biskupa Khlesla, jenž je znám coby Matyášův zlý duch, vše vyřeší. Tváří tvář císaři by asi biskup stěží vytrval ve svém záští proti němu. Ale opět se stalo, že císař pojal správnou myšlenku, ale pak ji neučinil skutkem. Jako se nakonec neodebral do Řezna, ježto se mu již předem příčily tamní očekávané sváry, nechal nyní též biskupa tak dlouho okolkovat v předpokojích, že se zdálo, že ho vůbec nepřijme. A když ho konečně pustili dobnitř, vykročil mu císař vstříc s taseným kordem! Byla obava, že se do něj osobně pustí, jako kdysi do nebohého Rumpfa. Pak se na Khlesla osopil, aby se krátce vyjádřil, jak to že jako fanatický katolík a "jezuitský pacholek" přišel k tomu, se bratříčkovat k Kalvinisty, Utrakvisty a Českými bratry, uznávaje je najednou za sobě rovné, když je ještě včera chtěl násilím vyrvat zatracení? Khlesl se nedal zastrašit. Otevřeně a hrubě mu opáčil, že nyní jde o více. Nejprve je nutno zajistit mír v Říši a upravit nástupnictví. A to není možné bez souhlasu Protestantů. Pokud určí císař Matyáše za svého zástupce, a to je to jediné, oč jde, hned se vše uklidní. Všichni budou vědět, na čem jsou, a až jednou Matyáš získá císařskou moc - nechť je ten den ještě hodně vzdálen, dodal pokrytecky - pak se uvidí. To ale znamená, odbylo Jeho Veličenstvo biskupa, že Říše už nebude mít císaře, ale jen vyfintěnou loutku, kterou si budou kreatury typu Khlesla podle libosti přestrojovat. Biskup zbledl a na císařův pohrdlivý pokyn se vzdálil. Pohrdání je zřejmě nejsilnější pocit, jenž císaře ovládá. V Řezně i v Prešpurku se mluví jen a jen o víře, o svobodě, o Říši a přitom jde každému jen o vlastní prospěch, materiální zisk a moc za každou cenu. Jistě, pohrdání je údělem každého, kdo sedí na císařském trůně. Ale jeho propast vykopala bezmoc, jaká nebyla ještě údělem žádného císaře. A vy nesmíte vztáhnout ruku, abyste císaře jen utvrdil v jeho bezmoci. -