Traiano! Tyhle řádky posílám po důvěryhodném člověku. Až je přečteš, znič je. Pinelli je mrtev! Neptej se mě, jak zemřel, ani na co. Ještě v předešlý den jsme disputovali. On, jako vždy, se svou kousavou ironií a dobromyslným pošklebováním. A také s údivem; údivu se nebránil, když pro něj bylo místo. Nebylo na něm vidět, že by nějak strádal. Žádná únava. Ani stín nechuti ze života. Ani se necítil nijak ohrožen. Alespoň se k žádným takovým obavám nepřiznal. Jistě, často si dělal legraci z toho, že se okolo jeho domu potloukají podezřelé postavy. Nebrali jsme ho vážně. Ani jsme nechovali nijaké podezření, že by nás při našich upřímných hovorech mohl někdo špehovat. Teď jsem však o tom přesvědčen. Pod takovou záminkou, že vyšetřují příčinu jeho smrti, ač ji přičítali prostému selhání srdce, prohledali sbirri celý dům a poprali písemnosti. Rovněž jeho obsáhlá a bohatá knihovna nesmírné ceny připadne univerzitě, ale nebude celá zpřístupněna. Neodvažuji se vyslovit jakékoli podezření, ale měj se na pozoru! Je třeba varovat všechny, kdy byli s Vincenzem v písemném kontaktu a že jich nebylo málo! Inkvizice má dlouhé prsty. Po Giordanově smrti teď pátrají po jeho přívržencích. A kdo nakonec popře, že jím byl, když se dostane na mučidla? I já si musím dávat pozor. Kepler na mě tlačí, abych ho podpořil ve sporu s Brahem. Snaží se totiž veškerými svými pozorováními podpořit Koperníkovu teorii. Ale právě to nechci udělat. Chápu ho. Praha není sice Padova ani Řím, ale na jak dlouho? To mám vystavit své myšlenky všanc všem těm hlupákům, kteří nechtějí ani slyšet o pravdách, jež mohou změnit celý náš život, natož aby je chápali? Jako by zde nebyla velká a nebezpečná síla, jež své panství zakládá právě na této nevědomosti a laxním svědomí. Co proti ní jednotlivec zmůže? Nic! -
66. dopis
Michael Maier, Kassel
Johnu Dee v Mortlake
v květnu
Ctěný mágu, snad vás tak smím nazývat. Vždyť neznám jiný titul, jenž by vám lépe po právu slušel. Po dlouhém váhání jsem poslechl své spontánní vnuknutí, jež mi velelo přeložit do němčiny vaši Hieroglyfickou Monádu. Říkal jsem si při tom, že vzdělaný člověk, jenž umí latinsky, se bude stejně raději zabývat originálem, pokud mu přijde do ruky. A kdo jiný by mohl z onoho díla mít prospěch? Nevzdělanému, pokud vůbec umí číst, bude i v jeho mateřštině velmi zatěžko pochopit vaše psaní, nebo, řekněme raději, vaše značky a symboly. Jestliže se mu to však podaří, bude to znamenat mnoho. Kdyby všichni lidé byli stavu pochopit vaše vnuknutí, dočkali bychom se nového ráje. Avšak pochybuji, že bude mnoho těch, kteří vás pochopí, ať už v jakémkoli jazyku. Snažím-li se nyní převést vaše výroky do němčiny a objasnit je, činím tak se vzdornou snahou vyjevit vše, co se otevírá poznání, byť by to nikdo nechtěl nahlédnout.
To zní malomyslně. Člověk ale chtě nechtě pochybuje o lidské vůli k poznání a její vytrvalosti. Ba spíše nás dovádí až k zoufalství lehkověrnost a samolibá pověrčivost. Takovou omezenou samolibost mám, nechtěje tím nikoho urážet, za chování hodné spíše zvířat. Vždyť většina lidí setrvává ve svém přirozeném stavu, jemuž odpovídá poznání pouze pomocí patera smyslů. Přesto bývali lidé a i nyní jsou, kteří svému pateru smyslů nevěří, nespoléhají se na něj, tím všechny zneklidňujíce. "Na počátku bylo Slovo" - to je počátek velikého klamu, jímž nás oklamat chce bible. Ve slově nemůže nikdy být již vše, ono je vždy jen zlomkem veškerého myšlení, vědění, tušení a cítění. To mi vystoupilo před očima velmi jasně, když jsem knihu překládal. Často jsem se tázal sám sebe a žaloval na to, že je na světě takové množství řečí. Málem mi to připadá, jakoby nakonec každý člověk musel mít svou vlastní řeč. Často to tak vypadá, i když dva používají tatáž slova. Mnohé se nedá jednoznačně sdělit. Slovo bylo na počátku a na počátku také zůstává. Na konci všeho je ticho, jež značí dokonalost.
Díky Vám jsem konečně pochopil. proč Pythagorejci nevysvětlovali tento svět slovy, ale čísly. Soudím, že matematiku je nutno mít za nejvlastnější řeč světa. A nemohla by být i jeho vlastním a vše pojícím náboženstvím? Snad se jím i stane, aniž bychom si toho povšimli. Smělost této myšlenky však bledne při srovnání s Vaší opovážlivostí, když jste se pokusil nalézt prvotní formuli, obepínající celý makro- i mikrokosmos jako klíč k nauce veškerých náboženství. Ta by mohla být vskutku svatým znakem, vedoucím k vítězství života. Kříž jím nebyl. Výklad tohoto znamení, jenž podáváte mezi svými hieroglyfy, mě o tom přesvědčil. Myšlenka na osvobození kříže od jeho zneužívání a z moci církve mě pudí k neobyčejné aktivitě. Všechny křesťanské církve chápu coby jednu, neboť se liší nanejvýš jako haluze na stromě, jenž, maje shnilé nitro, jednoho dne rázem seschne. Celé masy lidí, totiž těch, kteří neodhalí plnost, jež se skrývá v tajemství vašich hieroglyfů, zřejmě nedokáží snadno odpoutat svůj náboženský cit, jenž je namnoze mnohem silnější, nežli jejich jistota víry, od symbolu kříže. Nezbytné bude dát kříži nový obsah a očistit jej od zločinů, jež byly napáchány a stále se páchají jeho jménem.
Víte, proč vlastně překládám váš spis? Z téhož důvodu, pro nějž sbírám veškeré spisy Giordana Bruna. Vaše Hieroglyfická Monáda by vás v Itálii zcela určitě stála hlavu, kdybyste tam náhodou zavítal. Poslední možnost přemítat o tom, zdali má být Kristus považován za pouhý symbol, byste měl na hranici. Ještě jedno slovo nebo pojem máte s Brunem společný. Je v něm podoba i různost. Vy jste veškerá tajemství stvoření spojil v jediném nekonečně vykladatelném symbolu monády. A Bruno si představoval nekonečné univerzum vystavěno z jedné jediné pranepatrné věci, z jedné monády, jíž ovšem oproti Démokritovým atomům přiznával duši. Omnia in unum, unum in omnia. Násilí a ukrutenství, jež se staví a protiví této snaze o poznání a hodlá lidi držet v hlouposti jako zvířata, se zdá nepřemožitelné. Ale Duch, jenž vane ze slov a spisů a účast na němž je zároveň lidským prokletím i blahem, jím není dotčen. Dal jste svému spisu motto, jež může stát na počátku každého lidského úsilí překonat pětici smyslů: " Nerozumíš-li tomu, mlč nebo se uč." Můžeme-li se učit, ještě stojí za to žít.-
Jen na okraj: Obdržel jste odpověď od císaře Maxmiliána, jemuž jste kdysi věnoval svůj spis? A víte, zdali nakonec dospěl do rukou císaře Rudolfa? -