Depeše vév.z Lermy + Dopis 150

Depeše

Excelence, jménem Jeho Veličenstva a z rozhodnutí královské státní rady Vám uděluji plnou moc, abyste uzavřel dohodu s katolickou ligou na záchranu a uchování katolického náboženství ve Svaté říši Římské Německého národa. Pomoc má být omezena na odvod a vystrojení 3000 infanteristů a 1000 jízdních, a až do dalšího ustanovení i na poskytnutí 360 000 dukátů ročně. Stanovení konkrétních podmínek dohody přenecháváme Vašemu nejlepšímu uvážení. Z naší strany Vám k tomu poslouží následující informace. Na Jeho Veličenstvo krále se již obrátily s žádostí o naléhavou pomoc tři strany:

ad. 1: Prostřednictvím osobního dopisu se na svou sestru, choť Jeho Veličenstva Krále španělského obrátil arcivévoda Leopold Štýrský. Arcivévoda si v něm stěžuje, že musí trčet v Jülichu jako zajatec a obávat se o své zdraví a život. Brání prý sám poslední baštu před náporem kacířů. Jestliže ta padne, nebudou se prý dát udržet ani arcibiskupství kolínské, trevírské a mohučské. Od té doby obléhá královna krále, aby zachránil jejího bratra a její zpovědník na dvoře vyzývá k záchraně křesťanstva.

ad 2: Arcivévoda Leopold využil k předání osobního poselství v Madridě též tajného radu Franze Gansneba Tegnagela. Tento pán dokázal svou neobyčejnou výřečností krále zaujmout a předestřel poněkud odlišný vývoj událostí. Arcivévoda prý počítá s tím, že se k němu vbrzku přikloní protestantská šlechta Jüliško-Klevsko- Beržská. Kromě toho uzavřel tajnou dohodu s katolíky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, kteří disponují dostatečnými peněžními prostředky, aby v krátké době postavili na 5000 jezdců a 1500 pěších. Jejich velení by převzal vévoda Těšínský, člověk oddaný císaři i církvi, jenž nyní podléhá rozkazu arcivévodově. Další vojsko postaví sám arcivévoda s pomocí duchovních kurfiřtů v Pasovsku, v Alsasku, v Lutychu a u Jülichu. Tyto válečné přípravy platí k obsazení Jülichu, Kleve a Bergu. Pokud se proti tomu postaví svou ozbrojenou mocí protestantská Unie, přispěchá podle dohody na pomoc ještě třetí vojsko, ligistické, pod velením bavorského vévody Maxmiliána. Takové moci nebudou kacíři s to odolat, když ještě navíc budou z císařovy strany stiženi achtem. S těmito spojenými silami bude potom možné se obrátit proti Čechám, kde již bylo navázáno spojení s určitými luteránskými šlechtici, kteří jsou již rozladěni kalvinistickou drzostí. Po Čechách, Moravě a Slezsku se nakonec vrátí ke katolické víře i Rakušané a Uhři a autorita Jeho císařského Veličenstva bude v celé Říši obnovena. Toho všeho je možné dosáhnout při příspěvku 200 000 scudů.

Jeho Veličenstvo již naznačilo, že je ochotno této prosbě vyhovět, neboť ušetří Španělsko dlouhodobých závazků a v budoucnu bude dokonce možno počítat s podporou Říše při zpětném dobývání Nizozemí. Přesto je však poněkud zarazil rozpor mezi Leopoldovým voláním o pomoc ke své sestře a poselstvím Tegnagelovým, naplněným sebedůvěrou a touhou po moci.

ad 3: Mise ctihodného otce kapucína Vavřince z Brindisi, jíž se ujal jménem vévody Maxmiliána Bavorského. Nebylo by ani potřeba výřečnosti otce kapucína, jenž ve své náboženské horlivosti podnikl tak dlouhou a obtížnou cestu, aby pohnula krále k pomoci katolické Lize. V rozhovorech se ovšem ihned objevily rozpory vůči Tegnagelovu líčení. Tak například otec Vavřinec neviděl žádnou možnost, jak násilím přivést Čechy nazpět k víře. Také mu nebylo nic známo o jakémkoli ujednání mezi vévodou Maxmiliánem a arcivévodou Leopoldem stran ozbrojené intervence v Jülišsku. Liga není schopna žádné útočné akce a byla ostatně založena hlavně k obraně katolických zemí. Také líčil situaci katolíků v Říši mnohem pochmurněji, zejména jestliže se protestantská Unie spojí s Francií, jak se o to pokouší. Pak by se bylo nejen nutno vzdát Jülichu, ale ohroženo by bylo i Španělské Nizozemí.

Jeho Veličenstvo tudíž rozhodlo v přítomnosti královny, také aby rozptýlilo její sesterskou úzkost, že vstoupí do Ligy, pod podmínkou, že se k tomuto svazku připojí i papež a vévoda Maxmilián pohne ke vstupu do ní i arcivévodu Leopolda a ostatní arcivévody. Otec Vavřinec váhavě namítl, že papež jistě přispěchá neodkladně na pomoc, pokud půjde o to sevřít do kleští kacíře, nicméně že mu schází prostředky, jimiž disponuje Španělský král. Král pak již netrval na papežově vstupu jako na podmínce, ale potvrdil, že by si to přál.

Na Vašem nejlepším uvážení ponecháváme, jak nejlépe využít všech těchto spojitostí. Za zarážející považoval král, že se žádný s prosebníků nezmínil o Jeho Veličenstvu Císaři a pomlčel i o jeho velmi povážlivé situaci. Rozhodněte se proto tak, aby to posloužilo k zachování víry v Říši a Španělsko nebylo přitom poškozeno.

150. dopis
Kristián z Anhaltu, Paříž
Ludwigu Camerariovi v Heidelberku

Můj milý tajný rado, o osudu Říše se již nebude rozhodovat v Praze, ale v Paříži! Pozná se to už podle toho, kdo všechno se s žádostí o radu či o pomoc tlačí okolo trůnu krále Jindřicha. Na prvním místě přirozeně vyslanci falckraběte Neuburského a Braniborského kurfiřta. Ale také zmocněnec Saského kurfiřta, vyslanci všech duchovních kurfiřtů, hrabě z Zollernu jakožto císařský vyslanec a z Bruselu z pověření arcivévody Albrechta kancléř Richardot. V Louvru je to jako v holubníku, ale nejsou to jen holubice míru co létají sem a tam. Nejsilněji je tu zastoupeno Falcké kurfiřství - mnou, pány z Donína a Solmsu a Collim, a také nám prokazují největší přízeň. Nejdůvěrnější královi rádci, Sully, Villeroy, hrabě ze Soissons, Jeannin se všichni shodují v tom, že ti , kdo v současnosti drží hrabství Jülich, Kleve a Berg, na ně mají nárok. Dodávají nám tak odvahy ani o píď neustoupit a nepřistoupit na žádný kompromis. Ubohého Zollerna nechal král stroze odbýt, když mu jménem císaře předal požadavek nevměšovat se do vnitřních záležitostí Říše. A Tegnagel, jenž se v Paříži ve službách Leopoldových pokoušel poklonkovat na své cestě do Madridu, byl odkázán na státní sekretáře, kteří mu jednoduše sdělili, že právo Francouzského krále na ochranu spravedlnosti sahá přesně tam, kam dosáhne jeho moc. A tu jistě král Jindřich také přihodí na misky vah. Neleká se války s Habsburky, právě naopak shledává k ní nyní vhodnější příležitost než kdykoli jindy. Král deklaroval svoji ochotu vstoupit již v lednu do Unie a vyslovil též přání, aby byly do spolku přizvány také Anglie a Švédsko. Oproti ubohým sporům u nás v Říši zde má vše imperiální ráz. Hned bude postaveno francouzské vojsko, v jehož čele stane vévoda z Bouillonu! Náš mladý princ se bude smět účastnit jakožto páže tažení s cílem nejprve osvobodit Jülich. Skvělejší vstup na půdu dějin si ani nelze představit! Občas mi to vše připadá jako sen, který jsme sice již dlouho snovali, ale z něhož nás vždy čekalo hořké probuzení. Nyní konečně se sen stává skutečností a pro to se vyplatí jít do války.

předchozí část:                     andresius.pise.cz/382-primeri-v-nizozemi-dopis-149.html

následující část:                    andresius.pise.cz/384-dopis-151-152.html