Dnes potřebuji vaši radu jako lékaře, nebo spíše se neměl kurfiřtský dvůr zříkat vaší účinné pomoci. Kurfiřt dostal chrlení krve a leží na smrt nemocen. Osobní lékaři jsou asi v koncích. Přitom kořen zla není těžké odhalit. Od neustálé záliby v silných nápojích náš pán zevně zcela odul a byl sžírán i vnitřně. A každý pokus odejmout mu tento jed vždy zmařil výbuchem zlosti. Ani konejšivá slova kněžny, její pláč a zoufání nic nezmohly. Člověk se ptá, zda kurfiřta k tomu přivedlo zavrženíhodné požitkářství, nebo skryté starosti. Jeho smrt bude vzhledem k jeho postavení v Říši pro protestantskou věc katastrofou. Mladého prince povolali narychlo ze Sedanu, kde výborně prospíval. Švitoří francouzsky, jako by se tam byl narodil a je vůbec na svůj věk velmi rozumný. Přirozeně mu však ještě není možné předat vládu, pročež se již počínají spřádat intriky stran poručnictví. Proto tak nesmírně záleží na tom udržet kurfiřta při životě, že vás ze srdce prosím, abyste přišel. Člověk neví, kterému lékaři má věřit. Osobní lékaři v dobrém navrhují toho či onoho odborníka, ale jeden je katolík a druhý zase luterán. I dobrým léčením se dá zabít nepřítel, aniž by si člověk poškodil čest a pověst. Přijďte aspoň kvůli našemu princi, jehož snad smutný pohled a špatný příklad jeho otce poskytnou poučení na celý život.—
Pamflet
o tom proč se císař Rudolf se uchýlil k tajné konferenci s Rabbi Löwem, jenž prý kouzelným uměním stvořil umělého člověka
Všichni se již dlouho podivují nad tolerancí císaře Rudolfa II. vůči Židům. Nepopřává vůbec sluchu naléhání Jezuitů a papežského nuntia Spinelliho, aby vyhnal Židy z Prahy. To by bylo o to potřebnější, neboť se začalo proslýchat, že vrchní rabín Löwe ben Becalel, obecně známý jako Rabbi Löw, vykonal ďábelské dílo. Z hlíny vytvořil velikou lidskou figuru. A když jí na čelo vyryl neznámé jméno Boží, ožila. Zpočátku se tento neohrabaný kolos, kterého židé nazývají Golemem, osvědčil při těžkých pracech. Pak se ale stále víc a více vzpíral magické moci rabínově, vtrhl na Staré Město a působil tam spoušť. Na poslední chvíli mu prý dokázal rabín setřít s čela boží jméno, načež se příšera opět stala hlínou. Ale hrůza z takových kouzelných umění, ještě křesťanům tkví v kostech.
O tomto Golemovi slyšel i císař a proto si pozval rabína na Hrad. Ovšemže ne hned, to by vzbudilo pozornost. Poručil knížeti Bertierovi, aby nepozorovaně pozval rabína ve večerní hodině do jednoho bočního křídla paláce. Tam stanul starý rabín tváří tvář knížeti, který ho vybízel k řeči. Vícekráte vyzýval kníže rabína, aby při svých odpovědích mluvil hlasitě. To proto, aby císař schovaný za goblénem mohl sledovat rozmluvu.
Když byl tak rabín knížetem vehnán do úzkých, dal se strhnout k výroku, že panuje doba nouze a útlaku, jež je předzvěstí Mesiášova příchodu, udeřil na něj kníže, že tedy měl být židovským Mesiášem onen Golem? A rabbi se počal chvět. V tom okamžiku vystoupil zpoza portiéry císař. Vykázal knížete z místnosti, uctivě dovedl rabína k lenošce a posadil se s ním. O čem dobrou půlhodinu důvěrně s rabínem hovořil, nikdo neví. Rozhodně ho propustil milostivě.
Židé se v Pražských městech velice šíří. Jeden učenec zběhlý v historii, jenž nechce udat své jméno, nalezl ve sklepeních Karolina zažloutlé rukopisy, z nichž vyplývá, že i v žilách Habsburků, a tedy i císaře Rudolfa, plyne skrze nejkřesťanštější panovníky Ferdinanda Aragonského a Isabelu Kastilskou židovská krev. Císař se tím před rabbi Löwem prý dokonce holedbal. Neplatí to však ještě spíše o samotném křesťanském Spasiteli? Nemusí tedy nikoho udivovat, že tento císař nepronásleduje židy jako bohovrahy, ale spíše jim vychází vstříc s neobyčejnou přízní. Řídí se v tom hlasem krve!—