Dopis 161 + článek o řešení Jülišského sporu

161. dopis
Adam Contzen, SJ, Mnichov
Jindřichu Juliovi, vévodovi Brunšvickému v Praze

5. junii

Vaše knížecí milosti, ctihodný Pane. můj milostivý pán, vévoda Maxmilián byl ohromen vaší nezištnou a láskyplnou péčí, jakou zahrnujete jeho císařskou milost. Nemůže býti nic žádoucnějšího, nežli když získá důvěru císaře muž tak čistého smýšlení a radí mu podle svého nejlepšího svědomí. Tím spíše pak, že od jednání sněmu knížat se nedá očekávat nic prospěšného, od císařovy vrtkavosti pak ovšem jen to nejnepředvídatelnější. Jen buďte mu oporou, kterou, zdá se , hledá. Nikoli bez oba jsme zde v Mnichově sledovali, jak rychle císař zapomněl na arcivévodu Leopolda. Snad nabyl dojmu, že mu neslouží bez postranních úmyslů. Tím srdečněji se nyní císař opře o rámě, jež mu podáváte, jen jej dobře provázejte.
Mocný zevně hrozící nepřítel byl s Boží pomocí sražen jednou ranou do nicoty bez jediného výstřelu. Teď přišel čas zasadit se všemi silami o to, aby byl v říši samé obnoven domácí mír. Neboť nebezpečí ještě zcela nepominulo. Vojska Unie protiprávně kvartýrují v biskupstvích Bamberg a Würzburg a drancují jejich obyvatele, další paličské hordy táhnou krajem směrem k Štrasburku. Vévoda Maxmilián se cítí nucen vojska Ligy, k níž se konečně připojila i duchovní knížectví Trevírské, Kolínské a Mohučské, vyzbrojit a připravit k ochraně katolických zemí. Rovněž se však cítí nucen uzavřít hranice pasovského biskupství, aby tak ochránil zemi před výstupky tam shromážděné soldatesky. Dle našich zpráv ještě nikdy neměl císař k dispozici tak početné a výtečně vyzbrojené vojsko. Avšak kam se s ním obrátí?
Nechce se věřit, že by tato vojenská síla měla namířeno na Jülich, když tam již nejhorší nebezpečí bylo odvráceno. Množí se však fámy o tom, že císař hodlá toto vojsko použít proti svému bratru Matyášovi, který ovšem také již začal verbovat ve Freistadsku. Takové počínání by hraničilo s rouháním, neboť poté co přestal říši hrozit král Jindřich s celou svou mocí, by nebylo nic zhoubnějšího, nežli kdyby jeho šťastný konec a zasloužená smrt způsobila v říši sebevražedné boje. To by bylo hanebné znevážení Božích znamení! Kdyby císař Rudolf vytáhl proti Matyášovi, oba by se vzájemně oslabili a prospěch by z toho mohli mít jedině protestanti. Jejich nevraživosti může Habsburský dům čelit, jen pokud bude jednotný. a v jednotě bude opět dost silný na to, aby v plnosti obnovil práva pravé víry. Vězte, že přitom bude i na Bavorsko vždy spolehnutí.—

Aviso
o tom, jak byl kurfiřt Saský obdařen vévodstvím Jülich, Kleve a Berg,
neboli
O umění rozdávat, co nemáme

Až do tohoto času platilo, že císař se z božího úradku liší od obyčejných smrtelníků. Ale což nemá jeden každý svůj úděl právě z jeho ruky? Jeden je z jeho milosti císařem, jiný písařem, a oba plní svůj úkol ke spokojenosti svého nebeského Pána.

Písař však se mnohdy může lépe cítit nad císaře, když ten pocítí Boží nepřízeň. Náš císařský pán však po sobě zanechal jinou stopu své naprosté výjimečnosti; neboť pro něj není svět již tím, čím je, leč takový, jaký se zračí v jeho představách. Možná je to i svět lepší - jen ať se skutečný svět podívá, jak to v něm vlastně vypadá.
Polovinu osiřelého Jülišska drží kurfiřt Braniborský, druhou pak falckrabě Neuburský. A žádný z nich nechce ustoupit ani o píď. V Jülišské pevnosti se sice drží arcivévoda Leopold, ovšem spíše jako její zajatec, a oddíly, které vyrazily k Jülichu ani nepomyslily na to ho osvobodit. Všechny tyto více či méně oprávněné nároky svých knížecích služebníků císař zcela pominul, když na Hradčanech velmi slavnostně udělil Jülišsko v léno saskému kurfiřtu Kristiánu II. Císař se tím chopil příležitosti, jak ocenit služby jemu věrně oddaného knížete, otázkou ovšem zůstává, jak se Kristián svého území zmocní. Císař mu k tomu asi nijak nepomůže a Sasko si sotva může dovolit ozbrojený konflikt s Unií. Nebo snad měl tento akt jen zabránit tomu, aby se Sasko k Unii připojilo? Jak však toto rozhodnutí přijme arcivévoda Leopold, jenž sotva může být odhodlán nasazovat svou kůži v obklíčené pevnosti pro zájmy saského kurfiřta. I s dary je se třeba Danajců báti, praví okřídlené úsloví Trojanů. Kdyby někdo dokázal císaři rozumět, třeba by bylo možno onen výrok změnit.— 

předchozí část:                         andresius.pise.cz/389-dopis-159-160.html

následující část:                      andresius.pise.cz/391-dopis-162-zprava-o-mirovych-iniciativach.html